Za uplynulý rok jsme podobný názor nejostřeji slyšeli například od Itálie a Lucemburska. Za Německo se už dříve pro krácení dotací vyjádřili němečtí poslanci evropského parlamentu a místopředseda berlínské vlády Sigmar Gabriel. Pozadu nezůstalo také mnoho politiků z ostatních zemí Evropy, které jsou v Unii déle a leží na západ od bývalé železné opony. Podpora Evropské komise celoevropskému řešení je známá.

Argumenty výše zmíněných zemí a skupin se dají shrnout následovně. Solidarita nemůže být jednosměrná. Pokud země visegrádské skupiny tvrdí, že neměly tradici s přijímáním běženců nebo kolonie, je třeba zdůraznit, že ani my jsme neměli tradici s posíláním peněz chudším zemím na východě. Při pohledu na čísla jsou politické aspekty očividné, pro nás a zbytek V4 nijak lichotivé.

Největšími čistými plátci za rok 2015 do rozpočtu EU bylo Německo. Následované Británií, Francií, Nizozemskem a Itálií. Velká Británie odchází. O ostatních platí, že mají vlastní problémy se stále se zvyšujícím počtem uprchlíků a solidarity se dovolávají. Italský premiér je dokonce autorem výroku, že pokud bude Itálie ponechána bez pomoci, do rozpočtu peníze nepošle. A že doufá, že při projednáván rozpočtu na příští období snad nebude muset zdůrazňovat, že solidarita nemůže být jednosměrná.

Největším zastáncem ponechání dotací zemím, které starší členské státy vnímají jako nesolidární, patřila a zatím stále patří německá kancléřka Angela Merkelová. Ale i ji čekají volby, ve kterých bude svůj post obhajovat. Nad Tureckem už hůl zlomila, další otevírání kapitol přístupových jednání prý nechce. Pokud by se rozhodla následovat hlas lidu podle průzkumů veřejného mínění, mohla by zlomit hůl také nad Čechy, Maďary, Poláky a Slováky. Tyto země jsou totiž nejvíce na paškále coby nesolidární a zároveň jsou čistými příjemci unijních fondů.

Pokud bude volba uprchlíci, nebo peníze, na stole, rozhodnout se běžence nepřijmout a vzdát se evropských peněz je plným právem domácích politiků. Naši volení zástupci stále dokola mluví o tom, kolik peněz se vyčerpalo, kolik se ještě vyčerpá, případně proč se nevyčerpalo a kdo za to může. Pokud penězovod vyschne, těšme se na věty jiné.

Takové, které objasní, jak je nám bez dotací dobře. Však my si ty mosty, cyklostezky, dálnice, silnice a jiné z evropských peněz budované projekty zaplatíme sami. Jen pak budou muset vysvětlit, proč je třeba si utáhnout opasky, protože český státní rozpočet nafukovací není. A evropské peníze budou někde logicky chybět. Vždyť za dobu členství si Česká republika přišla na přibližně půl bilionu českých korun.