Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Válka růží? Zápas v bahně

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

„Válka růží zjevně začala,“ prohlásil jihočeský hejtman Jiří Zimola a mínil tím boj uvnitř ČSSD, do níž také patří. zde

Libuje si v květnatých přirovnáních. Hnutí ANO není podle něj to, za co ho má předseda soc. dem. Bohuslav Sobotka, a sice součást holdingu vedeného mužem, který soustředil ve svých rukou tolik moci všeho druhu, že ohrožuje demokratický vývoj země. Podle Zimoly je ANO fotbalová Barcelona. Andrej Babiš je potom asi Pep Guardiola před rokem 2012. Sám Zimola však připomíná Ronalda.

Jihočeský hejtman a jeho spojenec, kandidát na prvního místopředsedu ČSSD Jeroným Tejc, se snaží Sobotku vykreslit jako popletu, který nemá ani šajna, jak to v tom opravdovém životě, tedy mezi dolními deseti milióny chodí, kdežto tito dva fešáci to vědí dokonale. Sobotka má v tomto rozkladu vypadat jako reprezentant STS Chvojkovice-Brod. Jenže premiér po dnech v harmonogramu, které byly samý křížek, zahájil aktivní období.

Se zvoláním Tak kde jsou ti prďolové, co tady čepují ty Lány? vyzval oba pány, aby slezli z lustru a šli do rvačky, když už jsou tak testosteronoví. zde Anebo když na to nemají, aby laskavě drželi ústa. Jenže Tejc by raději do pozice prvního místopředsedy, aby pak plynule převzal stranu po předpokládané porážce s Barcelonou. A Zimola skvěle kibicuje a stranické odpovědnosti mimo kraj se úzkostlivě vyhýbá.

Pro sociálnědemokratické členy, funkcionáře a příznivce jde o drama s nádechem tragédie kvůli možnému pádu strany do politického příkopu. Odpůrcům ČSSD se to pravděpodobně jeví jako nechutná fraška, kterou pozorují lhostejně či škodolibě. Také záleží na tom, jak se kdo z přihlížejících staví k reálné možnosti nástupu jiných pořádků v zemi, které by přišly s Babišem coby hlavou rodinné firmy zvané Česko a zbavily by firmu „některých osob, které se snaží vytvářet špatnou náladu“ (Babiš).

Nejen na nekomunistické levici, ale i na nenacistické pravici jsou lidé, kteří mussoliniovský model nepovažují za prostředí, ve kterém by chtěli žít. Vedle nich je ovšem množina jiných občanů, kterým se aktivizuje gen přizpůsobování. Někteří již své místo v nové soustavě koleček a šroubků mají, další se na vstup do nových služeb připravují. Druhá skupina by měla mít pochopení pro Zimolu a Tejce, mají podobnou krevní skupinu. Ta první, nutno říct bez zvláštních nadějí, pozoruje Sobotkovy pohyby, protože nic jiného se na tomto poli neodehrává.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Jakápak válka růží. Zápas v bahně to je. Jako ostatně celá politika. Rozdíl je v tom, že někteří zápasníci jsou v tomto prostředí doma.

Reklama

Výběr článků

Načítám