Dlouhotrvající cenzura o čem a jak se smí mluvit, útočný a mravokárný nátlak této ideologie způsobil, že být sprostý se stalo módou.

Mezi seriózními komentátory se ještě najdou obránci zmanipulovaného jazyka, ale i oni jej nechápavě brání jen jako veřejnou etiketu, slušné vyjadřování, snahu neurážet ženy, sexuální, etnické i náboženské menšiny či postižené, ba sami připouštějí, že se to někdy přehání, jde-li o teroristický útok a zamlčuje se evidentní souvislost s islámem.

Velký omyl. Za požadavkem noblesního vyjadřování a respektu se skrývá univerzální politická ideologie, která vytvořila propast mezi tzv. liberální, kosmopolitní elitou a většinou, která její budovatelskou vizi jediného spravedlivého řádu světa konzervativně odmítá. Původně byl liberál člověk svobodomyslný, nebránil nikomu vyjadřovat myšlenku a názor, s nímž nesouhlasí. Liberální demokracie znamenala toleranci politické menšiny, obranu před tyranií většiny, měla být neutrálním, institucionálním rámcem, v jehož hranicích se odbývá svobodná pře, jež utváří politiku, jejíž budoucí tvar (Aristotelův telos) je neznámý.

Ze záhadné příčiny se tento prostor vyplnil jediným, korektním obsahem společenského vývoje a řád liberální demokracie byl porušen.

Vznikl totiž liberálně neliberální paradox. Čím větší požadavek tolerance, tím více hrozí zuřivá netolerance, jak vidno na příkladu masové migrace.

Snášenlivost se zvrhla a neustále překonává staré hranice, kdysi přiznávané autonomní rodině, církvi, škole, obci či různým svazům.

Poslední číslo liberálního týdeníku The Economist přináší zprávu o střetu náboženské autonomie (svědomí) s neliberální demokracií ze Severního Irska, kde evangelikální pekař odmítl upéci homosexuálnímu aktivistovi dort s nápisem „Podporujte svatby gayů”. Nejvyšší sudí Sir Declan Morgan uzavřel před týdnem skandální a dlouhotrvající proces a potvrdil jeho vinu: „…zákon EU zabraňuje diskriminaci rasy, pohlaví, víry a sexuální orientace … Pekař by mohl uplatnit univerzální princip nepodporovat žádné náboženství či politiku, ale nesmí odmítnout službu dle svého názoru na sexuální orientaci.”

Výrok okamžitě napadl známý britský homosexuální aktivista Peter Thatchel: „Takový soud je prohra svobody. Diskriminace sexuální orientace je právem nezákonná. Ve svobodné společnosti by však mělo být možné vyjádřit nesouhlas. Takový výrok vede na šikmou plochu. Copak by byl muslimský tiskař povinen tisknout karikatury Mohameda nebo židovský tiskař knihu popírající holokaust?”

A šikmá plocha? Kdysi se volalo po porozumění a vstřícnosti vůči lidem samotným, bezdětným a rozvedeným, nejen homosexuálům. Dnes jsou obránci klasické rodiny a přirozeného manželství podezřelí a tradice s nimi. Nedivme se, že lidé zuří, když je urážen majestát zdravého rozumu. A to ani netuší, jaký útok vedou ideologové „konce dějin” na pluralitu myšlení, kterou se tak jako tolerancí také zaštiťují.