Nešlo to přehlédnout. Čechů ve funkcích, které dávají šanci spoluvytvářet velkou politiku, nebylo na nedávném varšavském summitu Severoatlantické aliance mnoho. Byli vlastně jen dva. Předseda vojenského výboru NATO Petr Pavel a prezident České republiky Miloš Zeman.

Petra Pavla mohli vidět všichni. Pronesl jeden ze vstupních projevů na summitu. Jako člověk, který se podílí na rozhodnutích špičky NATO, seznámil především veřejnost, která toto setkání sledovala, s principy, kterých se Aliance hodlá držet v nejrůznějších sférách své činnosti. Především v reakcích na dvě základní hrozby: z jihu a z východu.

Miloše Zemana mohli spatřit jen ti, kdo viděli rozmazané fotografie jeho tiskového mluvčího z foyeru, kterým chodil a oslovoval skutečně důležité politiky, aby je s nimi mluvčí vyfotil a vytvořil dojem, že tento český prezident ve světě na západ od nás něco znamená. Zeman se veřejně projevil v krátkém sdělení českým novinářům, kdy potvrdil to, co se o něm ví: řekl, že se snažil zdůrazňovat potřebu dialogu s Ruskem.

Dialog s Ruskem je ovšem součástí závěrečného komuniké, které bylo připraveno již před začátkem summitu. O dialogu s Kremlem jako součásti trojího přístupu k Rusku mluvil ve svém projevu i generál Pavel s tím, že dalšími součástmi jsou obrana a odstrašení. Tyto komponenty český prezident již nezmínil – místo toho mluvil o výměně s Ruskem, která by se týkala studentů, turistů, podnikatelů a politiků. To nezní zrovna jako alianční agenda.

Dva Češi, kteří měli šanci ovlivnit směr vývoje NATO, dopadli každý zcela jinak. Petr Pavel je jednou z postav, které tuto politiku formují a uskutečňují. Miloš Zeman… Osobní svědectví z místa, které jsem měl možnost získat, jeho roli charakterizuje takto: „Sledovat Zemanovu osamocenost na summitu NATO je zážitek… Zásadní témata a jednání jdou úplně mimo něj.“

Neznám osobně Petra Pavla, byť Miloše Zemana ano. Nedokážu proto udělat paralelní rozbor, proč je výsledek práce dvou chlapů, dvou nesporných osobností tak diametrálně odlišný. Možná by to nebylo ani tak důležité jako úvaha, co volbou své cesty přinášejí zemi, kterou reprezentují.

Pavel je jednou z hlavních tváří Aliance, která zabezpečuje obranu Česka. Protože samo o sobě není schopno ubránit se silnému nepříteli. Zeman je tváří mluvící o referendu, které by nastolilo otázku o vystoupení z této Aliance. Je nutno říci, že tváří mimořádně populární a trvale využívanou tam, kde na toto vystoupení čekají jako na manu nebeskou.

Petr Pavel slouží zájmům země. Miloš Zeman – v lepším případě – myslí na znovuzvolení.