Článek
Od počátku roku došlo k tolika atentátům, že v průměru není možné nalézt měsíc, ve kterém by byl klid. Některé měli na svědomí kurdští separatisté, jiné takzvaný Islámský stát. Bylo tedy od Ankary moudré vypovědět Kurdské straně pracujících PKK minulý rok příměří? Turecká vláda byla také v minulosti kritizována, že dostatečně nezamezila přísunu posil Islámskému státu přes své hranice. Bylo i toto moudré?
V poslední době se zdá, že snem Erdoganova vedení je obnovit velikost a slávu Osmanské říše v jejích nejlepších časech. Výsledky jsou žalostné. Sestřelení ruského letadla nejen že popudilo Moskvu, ale vysloužilo si také tichou, o to však důraznější kritiku i u spojenců Ankary z NATO. Po sestřelení Rusko uveřejnilo také fotky cisteren, které mají dokazovat obchod s ropou kvetoucí mezi IS a Tureckem. O něm se do té doby pouze mluvilo.
Erdoganův sen o ovlivňování oslabené Sýrie a prosazení zřízení bezletové zóny na jejím severu vzal za své. Regionální soupeř Ankary Írán je stále silnější. Spojené státy a jejich spojenci jsou nespokojení s tureckým angažmá při boji s Islámským státem. Bojuje prý více s vojensky úspěšnými Kurdy v Sýrii a Iráku, nežli s radikály islamistickými.
Státy Evropské unie jsou - mírně řečeno - rozezlené praktikami, které proti nim Erdogan použil při vynucování ústupků za kontrolu nelegální migrace. Vidí také, že jak Ankara proti pašerákům běženců zakročila, mohla zakročit kdykoliv.
Neutěšená situace Turecka má i ekonomické dopady. Jedním z hlavních příjmů Turecka je turismus. Propadl se zatím o třetinu. Rusové nejezdí a asi ani nepřijedou, protože Moskva nechce. Ostatní, včetně Evropanů, protože se bojí. Situaci nijak nepomůže ani Erdoganovo vyjádření: „Od teroristů můžeme útoků, jako je ten dnešní v Istanbulu, čekat celou řadu.”
Při konečném součtu vychází, že místo obnoveného mocného Turecka se jeho obyvatelé pod Erdoganovým vedením stávají opět občany území „nemocného muže na Bosporu“. Takto byla nejdříve carským Ruskem a pak i dalšími označována Osmanská říše v době svého úpadku. Světové veřejnosti nyní nezbývá, než cítit soucit s běžnými občany Turecka – ať již Turky, Kurdy nebo jinými etniky. A přát jim lepší budoucnost s lepší vládou, která napraví chyby minulosti. Z Erdoganova velkotureckého ottomanského snu pro ně zatím nic dobrého nevzešlo.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.