GLOSA: Redukční dieta ODS - Josef Koukal

Pokud jsou návrhy změn stranických stanov, které získalo Právo, míněny vážně, znamenalo by to, že se ODS pod tíhou reality vrací po letech nohama na zem.

Zjednodušení struktury zrušením oblastních sdružení, která tvoří mezičlánek mezi místními a regionálními sdruženími, by mohlo stranickému rozpočtu na výdajové stránce značně odlehčit. Jakkoli půjde o nepopulární opatření, neboť nelze řezat do masa, aniž by přitom tekla krev.

Politické projekty, které se etablovaly v posledních zhruba dvou volebních obdobích (VV, TOP 09, ANO...), v budování regionální stranické struktury příliš nevynikly, možná však jejich lídři věděli proč. Nálady voličů jsou stále proměnlivější, ochota lidí vstupovat do politických stran stále menší a budovat za takových podmínek zbytečně složitou organizační strukturu se zkrátka nevyplatí.

Občanským demokratům se v tučných dobách naopak podařilo vytvořit ze stranického aparátu moloch, který je sice v principu drahý a nevýkonný, nabízí ale uplatnění řadě lidí.

Komfort placených funkcionářů mimo jiné umožňoval po léta výchovu oddaných kádrů, lidí, kteří se de facto na plný úvazek věnovali „stranické práci“, ať už si pod tím představíme cokoli. Na volebních kandidátkách do kolonky zaměstnání tito lidé vypisovali slova jako dramaturg, manažer a podobně.

Jenže právě na úrovni oblastí se také častěji než jinde dařilo pěstování klientelistických vazeb, čachrování s námezdními straníky, kteří byli v případě potřeby vysláni do toho či onoho místního sdružení k přehlasování tamních „srdcařů“. Pokud si řadoví straníci stěžovali, podařilo se některé oblasti zrušit už dříve. Ovšem systémové řešení by stranu rozhodně neoslabilo, ba právě naopak.

Nutnost šetřit by ve svém důsledku dokonce pomohla zjednodušit a zprůhlednit politické procesy uvnitř ODS.

Ostatně i v soukromém sektoru bývá v případě krize obětován nejprve střední management, řadoví pracovníci jsou potřební na práci a na vrcholu pyramidy musí zbýt někdo, kdo to celé bude řídit.

Straně, která se verbálně hlásí ke snižování byrokracie, malému a úspornému státu, nezadlužené budoucnosti a zdravým veřejným financím, by při pohledu přes okraj propasti vlastního bankrotu neškodilo přestat vodu jen kázat, ale také si jí řádně přihnout.