Hlavní obsah
Ukázky prací žáků SŠZP Klatovy Foto: Ivo Šašek

Stockholmský syndrom existuje 30 let

Je tomu přesně třicet let, co ve Švédsku bankovní lupiči spolu se svými rukojmími nevědomky vymysleli tak zvaný stockholmský syndrom. Paradoxní jev, který obecně popisuje sympatie zajatců ke svým věznitelům, definuje syndrom zpravodajský server Yahoo.

Ukázky prací žáků SŠZP Klatovy Foto: Ivo Šašek
Stockholmský syndrom existuje 30 let

Termín vymyslel americký psychiatr Frank Ochberg, který provedl hloubkovou studii velmi medializovaného vyloupení banky v centru Stockholmu 23. srpna 1973. Během něj se totiž rozvinul milostný vztah mezi jedním z lupičů a jednou z rukojmích.

Psychiatr Ochberg pracoval v té době jako expert pro americký Federální úřad pro vyšetřování FBI v rámci pracovní skupiny zabývající se terorismem. Tu zřídil americký ministr spravedlnosti po traumatu, jež vyvolal masakr během olympijských her v Mnichově v roce 1972. Tehdy bylo zabito 11 izraelských atletů, které vzalo jako rukojmí palestinské komando.

Primitivní pocit vděčnosti

"Neuvěřitelné chování rukojmí Kristin - její náklonnost k lupiči, její nenávist k autoritám a únoscem opětovaná náklonnost, to jsou tři prvky tvořící základ té definice," popsal vznik teorie stockholmského syndromu na příkladu vyloupení švédské banky doktor Ochberg. "Oběť je napřed ochromená, v šoku a pak se vrátí ke svým základním a primitivním pocitům, které bych ne zcela přesně popsal jako ´vděčnost´," vysvětlil psychiatr a připomněl, že na podlaze banky byly nalezeny stopy spermatu.

"Hledat v takové situaci vzájemné porozumění není zas až tak divné, je to strategie přežití," svěřila se rukojmí Kristin Enmarková. "To není jen instinkt přežít," vyvrací Kristinino tvrzení doktor Ochberg s tím, že mnohé případy syndromu ukazují, že "oběti" se se svými "katy" stýkají i poté, co veškeré riziko opadlo. Kristin si nicméně svého věznitele za muže nevzala, jak se v době incidentu spekulovalo.

"Myslím, že je v tom něco ze závislosti na matce. Projdete fází kompletní infantilizace. Nemůžete se sami stravovat, mluvit nebo jít bez dovolení na záchod," pokračuje Frank Ochberg. Jiní lékaři mluví o traumatu způsobeném zhroucením "přeludu nesmrtelnosti".

Stockholmský syndrom proslavila Patty Hearstová

Nejznámějším případem stockholmského syndromu a zároveň nejzavršenějším, protože si zajatá žena svého únosce vzala za manžela, se stal v roce 1974. Patty Hearstová, dcera tiskového magnáta Williama Randolpha Hearsta byla tehdy unesena teroristickou organizací Symbionese Liberation Army a posléze odsouzena k sedmi letům vězení za loupež. Později byla omilostněna americkým prezidentem Jimmy Carterem.

O ní v roce 1976 napsal britský psychiatr William Sargant: "Osoba, jejíž nervový systém je pod stálým tlakem, může vykazovat paradoxní mozkovou aktivitu - zlo se pro ni stává dobrem a dobro zlem."

Teorie v praxi

Na konci sedmdesátých let přesvědčil doktor Frank Ochberg FBI, aby jeho teorie aplikovala v terénu a rozšířila je i do ciziny. Přímo ukázkový příklad se naskytl nedlouho poté, v roce 1977 v Holandsku, kde bojovníci za nezávislost z jižních Moluk obsadili jednu školu a unesli vlak.

"Tehdy jsme se pokusili přesvědčit jednoho z teroristů, aby jednomu nemocnému ve vlaku změřil puls, abychom mezi nimi rozvinuli fyzický kontakt a vzbudili tak v únosci soucit," vzpomíná doktor Ochberg. Nakonec tento pokus bohužel nevyšel, protože byl mezi pasažéry lékař, který se sám k pomoci nabídl. Po devatenácti dnech drama skončilo. Zemřela dvě rukojmí a šest teroristů.

Naposledy psychiatři diagnostikovali stockholmský syndrom u saharských rukojmí. Ve filmové tvorbě se objevil například v bondovce Jeden svět nestačí, kde se během únosu Electra (Sophie Marceauová) zamilovala do teroristy Renarda (Robert Carlyle) a stala se z ní šéfka zločinecké organizace. V o něco komediálnější rovině se vyvinul kladný vztah mezi únoscem a obětí ve francouzské komedii s Pierrem Richardem a Gerardem Depardieuem Uprchlíci (americký remake Tři uprchlíci).

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků