Článek
Patřila i k součásti nacionálního uvědomění v hitlerovském Německu, když nacističtí propagandisté dospěli k přesvědčení, že fascinující pohled jezdce je typickým projevem nordické rasy. Ve skutečnosti se neznámý sochař z 13. století inspiroval plastikami králů z francouzské katedrály v Remeši.
Už více než sto let trápí historiky otázka, koho Bamberský jezdec vlastně představuje. Mezi kandidáty se dostali panovníci jako Jindřich II., zakladatel bamberského biskupství, jeho příbuzný svatý Štěpán Uherský, který tu byl údajně pokřtěn, dále první křesťanský vládce a ochránce papežství Konstantin Veliký nebo císař Fridrich II., který vládl v době, kdy socha vznikla. Žádná identifikace nebyla zcela přesvědčivá.
Mesiáš
S úplně novou hypotézou nyní přišel historik Hannes Möhring z univerzity v Bayreuthu v knize vydané v uměleckohistorické edici Die Blauen Bücher. Bamberský jezdec podle něj není žádný konkrétní pozemský vládce, ale Král králů, Pán pánů čili Mesiáš, jehož příchod předpovídal prorok Izajáš i apoštol Jan. V Apokalypse se o něm píše, že přijede na bílém koni, jeho oči budou zářit jako plamen ohně, bude mít na sobě krvavý plášť a na hlavě množství královských korun.
Podle Möhringa biblický popis odpovídají tomu, jak kdysi vypadala socha v bamberské katedrále, která byla původně barevná. Kůň byl bílý, jezdec měl krvavě purpurový plášť, jeho pohled působil jako by v očích žhnul "plamen ohně" a na hlavě panovníka se tyčila pozlacená koruna větší než běžná korunovační insignie, což je prý zosobnění oněch "množství královských korun."
Král králů v Bamberku měl být podle Möhringa symbolem toho, že křesťanství na konci světa porazí pohanství, herezi i islám. A proto prý není žádnou náhodou, že jezdec ze středu Evropy hledí směrem na jihozápad, čili přesně na místa, kde ve Španělsku právě v době vzniku sochy král Ferdinand III. dobyl Córdobu i s její proslulou mešitou a v jižní Francii král Ludvík IX. vymítil heretiky - odbojné katary. Bamberský jezdec by mohl mít podle Möhringa i skrytou podobu Fridricha II., tehdy vládnoucí císaře, jenž byl nositelem několika královských korun, bez krveprolití osvobodil v roce 1229 Kristův hrob a sám se stylizoval do role živoucího Mesiáše.
Navzdory důmyslně propracované hypotéze Hannse Möhringa zůstává zatím jediná jistota: identita elegantního korunovaného mladíka sedícího takřka uprostřed bamberské katedrály na císařském bělouši zůstane zřejmě navždy zahalena vzrušujícím tajemstvím.