Nejstarší Němec našel štěstí u své polské uklízečky

Dlouhá léta se o domácnost i zahradu tohoto bývalého architekta v Hannoveru starala paní Grazyna Jedrzejczaková. Jakmile mu roku 2016 oznámila, že si s manželem konečně dostavěli v Lubyšském vojvodství dům a že už v Německu končí, protože ji věčné cestování velice unavilo, navrhl jí, že půjde s ní. Tehdy se v Polsku usadil.

„Přijmout ho do rodiny nebylo obtížné. Když jsem přišla k nim do Hannoveru, Arnold mě ujistil, že nebudu uklízečkou či zahradnicí, ale členkou rodiny, která jim bude pomáhat. Staneš se součástí rodiny a doufáme, že se nikdy nebudeš cítit jinak, slíbil – a tak se i stalo. Jedli jsme za jedním stolem, společně se těšili i smutnili, prožívali dobré i zlé. Nikdy mi nezapomněli za práci náležitě zaplatit,“ vybavila si paní Grazyna v listě Gazeta Wyborcza.

Léta ubíhala, nejprve Arnoldovi zemřela manželka Gertruda, později jeho dva sourozenci a jako 75letý jeho syn, rovněž Arnold, který dorazil na stará kolena za otcem z Itálie.

Nikdo z příbuzných mu ve Spolkové republice nezbyl a v Lubyszynu opět našel smysl života.

„Žijeme tu společně jako rodina. Jsem tady, protože mě k tomu přiměla životní situace, ale jsem tady šťastný. Zase po letech maluji obrazy, chodím do přírody, hraji kanastu s nejbližšími jako kdysi. Na život v Německu vzpomínám, ale neteskním po něm. Tady jsem našel nový domov a už se to nezmění,“ je přesvědčen Arnold, jemuž místní přezdívají „věčný“.

Kromě toho ho ubezpečují, že na svůj věk vůbec nevypadá. „Jak to mohou vědět, vždyť jiného 109letého sotva někde potkali,“ dodává vesele.