Zkušený potápěč a učitel geologie se 15. dubna vydal k rutinnímu potápění na Mallorce. Většinu víkendů na ostrově tráví zkoumáním a mapováním složitého komplexu podvodních jeskyní. „Mallorca je mnohem krásnější pod zemí než nad zemí,” prozradil BBC.

Společně se svým kamarádem Guillemem Mascaróem chtěli prozkoumat jeskyni Sa Piqueta, ve které se asi kilometr od vstupu do labyrintu skrývají četné komory. Pod hladinou strávili zhruba hodinu, než se na místo dostali. Zatímco Gràcia zde trávil čas sběrem vzorků hornin, Mascaró se vydal zmapovat nedalekou komoru.

Souhra nešťastných náhod

Na cestě zpět se jim však přihodilo hned několik nešťastných událostí. Když se oba muži náhodou potkali na spojnici dvou cest, rozvířili nánosy ze dna, což jim výrazně ztížilo viditelnost.

Poté zjistili, že se úzké nylonové lano, které vedlo zpátky ke vstupu, buď roztrhlo nebo uvolnilo. „Možná na něj spadly kameny, nevíme. Strávili jsme drahocennou hodinu jeho hledáním, bohužel bez úspěchu,” popisuje Gràcia.

Xisco Grácia zachycen při jednom ze svých předchozích ponorů

Od tohoto okamžiku byla dvojice mužů ve vážném ohrožení. Vyčerpali vzduch, který jim měl vystačit na cestu tam i zpět a z nouzových zásob jim zbylo už jen zanedbatelné množství.

Gràcia si naštěstí vzpomněl, že se poblíž nachází komora, ve které je vzduchová kapsa. Když ji našli, mohli společně probrat své možnosti. Oba věděli, že s ohledem na množství vzduchu se může dostat ven pouze jeden z nich. "Rozhodli jsme se, že zůstanu já a Guillem půjde pro moc," popsal rozhodnutí Gràcia.

V zajetí vzduchové kapsy

Komora, kde Gràcia čekal, byla asi 80 metrů dlouhá a 20 metrů široká. Strop byl od hladiny asi 12 metrů vysoko. Našel tam dokonce pitnou vodu a místo, kde si mohl odpočinout. Čekání na záchranu však musel podstoupit ve tmě, dvě baterky mu přestaly fungovat, u třetí slábla baterie.

„Říkal jsem si, proč se mi to stalo teď, po tolika letech potápění. Prvních osm hodin jsem byl klidný. Ale jak čas plynul, začal jsem ztrácet naději. Myslel jsem si, že se Guillem ztratil a zemřel a nikdo už se nedozví, že tady dole čekám. Přemýšlel jsem nad smrtí. Měl jsem u sebe nůž jako poslední možnost, kdybych se musel rozhodnout, zda chci zemřít pomalu nebo rychle,” líčí Gràcia.

Krátce poté však uslyšel zvuk bublinek a za chvíli si všiml světla, které se stále přibližovalo. Byl to Bernat Clamor, Gràciův starý přítel. „Skočil jsem do vody a objal ho,” popisuje Gràcia své pocity po zachránění.

Mascaró se sice z jeskyně zvládl vymotat a přivolal pomoc, ale první pokusy o záchranu selhaly kvůli špatné viditelnosti. Záchranáři se poté snažili vyvrtat do skály díru, kterou mu chtěli dodat jídlo a vodu. Tento pokus však také selhal. Počkali proto celý den, než se naplaveniny usadily na povrch a poté Bernat Clamor a John Freddy uvíznutého potápěče konečně našli.

S potápěním neskončil, jeskyni navštívil znovu

Gràcia se z jeskyně dostal v pondělí 17. dubna v pozdních hodinách, 60 hodin poté, co do ní vstoupil. Byl ihned převezen do nemocnice, teplota jeho těla dosahovala pouhých 32 stupňů a byl vystaven riziku podchlazení.

Ani po tomto zážitku však Gràcia s potápěním nepřestal. Měsíc po incidentu se opět vydal do jeskyně Sa Piqueta a navštívil dokonce i komoru, ve které byl uvězněn.

„Necítím k jeskyni žádnou zášť. Nebyla to její vina. Strávil jsem čtyřiadvacet let zkoumáním hlubin, je to v mé krvi,” uzavřel španělský potápěč.