Předat rodinnou firmu se teprve učíme

V podobné situaci se ocitla i brněnská společnost Renocar, která od roku 1991 vlastní licenci na prodej automobilů BMW. Firma založená Milošem Vránkem starším a jeho synem Pavlem je dnes plně v rukou Pavla a jeho bratra Miloše.

„V našem případě bylo skutečně řešení nasnadě. Po téměř 25 letech jsem se stáhl z čela firmy a místo přenechal synům. Stejně jako já milují auta a ve firmě působí řadu let,“ popisuje situaci v rodinném podniku Miloš Vránek starší. Připouští však, že tento model je spíše výjimečný.

Rodinné firmy často na tento krok skutečně připravené nejsou. Statistiky hovoří jasně – jen každá třetí rodinná firma zvládne předání podniku druhé generaci. Deset procent pak zvládne přenechání třetí, tři procenta čtvrté a pouhé jedno procento páté generaci. Ostatní firmy buď z podnikatelské sféry zmizí úplně, nebo se je rodina rozhodne prodat.

Při předání je důležité zodpovědět si několik základních otázek. Jednou z nejzásadnějších je, zda potomci opravdu o pomyslnou štafetu stojí a mají o daný obor podnikání zájem.

„Spoléhat se při výběru nástupce pouze na příbuzenské vazby není nikdy rozumné řešení a z dlouhodobého hlediska to může přinést řadu problémů, pokud se volba nepovede. Případů, kdy je v rodině hned jasné, kdo podnik převezme, je menšina,“ vysvětluje Alice Punch, odbornice na personalistiku ze společnosti Punch Leadership, která má s poradenstvím při předávání rodinných firem zkušenosti. Klíčové je prověřit si, zda nástupci o to opravdu stojí a jestli mají k danému oboru vztah a potřebné schopnosti, aby rodinná firma mohla dále prosperovat a rozvíjet se.

S tím souvisí i další faktor, který může ovlivnit úspěch předání, a to postupná příprava. Je nutné dát budoucím majitelům dostatečný časový prostor se společností splynout. Čím déle budou ve firmě paralelně s těmi, kteří jim štafetu předávají, tím větší je pravděpodobnost, že poznají všechny procesy a situace, s nimiž se mohou do budoucna sami setkat.

Ideální samozřejmě je nechat zvoleného nástupce nahlédnout do všech koutů společnosti, zprostředkovat mu, co skutečně znamená pracovat pro podnik. Několikaměsíční práce ve skladu může být z tohoto hlediska přínosnější než poznatky ze zasedání správní rady. Přístup budoucího šéfa k plnění úkolů je totiž jedním z ukazatelů, zda rozhodnutí o předání bylo správné.

„Vedení firmy jsem předával postupně. Začal jsem delegováním odpovědností a skončil svým skutečným stažením z vedení firmy,“ vysvětluje Miloš Vránek starší svůj postup. Stejný přístup uplatňují ve společnosti i u třetí generace. Příprava vnoučat na předávání je podle Vránkových slov předčasná, ale už nyní se s firmou seznamují prostřednictvím letních brigád.

Přestože předávání pravomocí probíhá v rámci rodiny, nelze zapomínat na formální náležitosti celého procesu. Jedná se o právní stránku převodu firmy, kdy se řeší dědické podíly a v případě více nástupců i rozdělení pravomocí.

Správně nastavené právní hledisko fungování rodinné firmy může v případě rozdílnosti názorů zabránit fatálním sporům. Variantou mohou být také služby poradenských firem, které se na problematiku předávání rodinných podniků stále více zaměřují.

V případě, kdy i přes veškerou pomoc zvenčí nepřipadá majiteli firmy předání byznysu v rámci rodiny jako vhodné nebo kdy potomci sami odmítnou v tradici pokračovat, existuje možnost předat společnost do rukou těch, kdo s majiteli nemají žádné příbuzenské vztahy – například do rukou loajálních zaměstnanců či investorů. Podle Alice Punch je to ale daleko méně častá alternativa.

„Majitelé se jednoznačně snaží udržet společnost v rukách rodiny. V minulosti jsme již zaznamenali případy, kdy firmu odkoupil management, ale k tomu dochází jen výjimečně. Dalším a zároveň praktickým řešením je najít na externím trhu zkušeného manažera a do rodinné firmy ho postupně uvést,“ připomíná Alice Punch.