Hlavní obsah

Absence asertivity vede ke konfliktům

Právo, Karel Kvapil

Stává se vám občas, že vás vaši spolupracovníci přinutí vidět věci jejich očima? Máte obtíže vyjádřit otevřeně své pocity, ať už negativní, či pozitivní, svým kolegům nebo svým blízkým? Vybuchnete někdy zdánlivě bez příčiny jen proto, že váš osobní pohár trpělivosti přetekl a vy máte dost toho, jak se vás ostatní neustále snaží zneužívat? Jestliže ano, pak máte problém se svou rozhodností či průbojností neboli, jak se v současnosti říká, s asertivitou.

Foto: Profimedia.cz

Asertivita je hrází vůči pokusům narušit vaši sebeúctu.

Článek

Asertivita je právě schopnost vyjádřit otevřeně své myšlenky a pocity způsobem, který neporušuje práva jiné osoby. Je to upřímná komunikace, která vám dodá sebevědomí a v důsledku toho i úctu vašich kolegů a přátel. Klíčové v této definici je neporušení práv jiné osoby, které vymezuje asertivitu vůči agresivitě.

Abychom svá práva mohli hájit, musíme si jich být v prvé řadě sami vědomi

Asertivita není agresivita

Agresivitu lze totiž také definovat jako otevřené vyjádření myšlenek a pocitů, ale způsobem, který je nepatřičný a směřuje k potlačení práv ostatních. Agresivní chování vychází z povýšenosti, která klade zájmy a potřeby jednající osoby nad zájmy a práva druhých. Je to snaha dosáhnout svého tím, že nedáme šanci druhým. Tam, kde se asertivní jedinec snaží dosáhnout oboustranně přijatelného výsledku, agresivní člověk nenechává nikoho na pochybách, že on je vítězem a ostatní se musí podřídit.

Mezi asertivitou a agresivitou stojí ještě šedá zóna takzvané neasertivity, což je pasivní chování, které dovoluje vlastníkům tvrdých loktů přehlížet práva druhých, protože ti si jich buď nejsou vědomi, nebo na ně dobrovolně rezignovali a předem tak zaujali roli utlačovaných obětí.

Znát svá práva

Abychom totiž svá práva mohli hájit, musíme si jich být v prvé řadě sami vědomi. Patří sem především právo vést svůj vlastní život a směrovat ho v souladu s prioritami, jež jsme si stanovili. Je to také právo na vlastní názor, včetně práva mýlit se, právo změnit tento názor a pochopitelně nést za to důsledky. Právo reagovat na vznesenou žádost slovy: ne, nevím nebo nezáleží mi na tom.

Pokud nejste o svých právech přesvědčeni, jste pasivní k pokusům druhých vnutit vám jejich názory a potřeby, což v důsledcích vede právě k pocitům ublíženosti a někdy i k nekontrolovaným výbuchům hněvu.

Asertivita sama o sobě vám však štěstí ani spravedlivý přístup ze strany druhých nezaručí. Nicméně je hrází vůči pokusům narušit vaši sebeúctu a její nedostatek je bezesporu jednou z hlavních příčin konfliktů v mezilidských vztazích.

Zásady asertivity

Chcete-li proto, aby vás ostatní považovali za člověka pevných zásad, s nímž je dobré spolupracovat, ale který si na druhé straně nenechá nic líbit, držte se při komunikaci následujících zásad:

Vyjadřujte se co nejsrozumitelněji o tom, co si myslíte, co cítíte a co chcete. Přidáte-li k tomu i vysvětlení, proč to chcete a čeho byste se na druhé straně chtěli vyvarovat, váš partner bude vědět, na čem je.
Vyhýbejte se odsuzujícím či obviňujícím výrazům typu „mýlíte se“, „to je nesmysl“. Vyjadřujte se raději v první osobě, např. „nesouhlasím s vámi“.
Žádejte o zpětnou vazbu ke svým postojům. Dáte tak najevo, že vám nejde o diktát, a zároveň se ujistíte, že vás partner pochopil.

Ve své cestě za asertivitou nezapomínejte na důležitá pravidla komunikace a především pak na řeč těla. Nejen to, co říkáte, ale především, jak to říkáte – tedy tón hlasu, gesta, oční kontakt, výraz tváře a celkový postoj – poskytne vašim partnerům dojem, zda svá slova myslíte vážně.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám