Článek
"Dokument ukazuje, že v mnoha případech z 37 vězňů, kteří zemřeli v americkém zajetí v Iráku a Afghánistánu, armáda neprovedla pitvu a tvrdí, že nemůže určit příčiny smrti," napsal list NYT, což opět zpochybňuje tvrzení prezidenta George W. Bushe, jenž v pondělí zúžil tyto praktiky na věznici Abú Ghrajb a několik jedinců.
Týrání probíhalo rok
První případ v Iráku je datován 15. dubna 2003, jen pár dní poté, co byla v Bagdádu stržena socha Saddáma Husajna. Při výslechu námořního komanda zemřel Iráčan, přičemž těžké pohmožděniny trupu a udušení nasvědčují, že byl zabit.
V Abú Ghrajb také došlo loni na podzim k sexuálnímu týrání Iráčanky, a to nad rámec nyní popisovaných scén. Tři vojáci odvlekli ženu do prázdné cely, kde ji obtěžovali a vyhrožovali. Všichni byli degradováni a zaplatili pokuty ve výši 750 a dvakrát 500 dolarů (19 tisíc Kč).
První případy v Afghánistánu pocházejí z prosince 2002, kdy během jednoho týdne zemřeli na následky brutálního výslechu dva zadržení.
Psy poradil generál
Nynější velitel věznic v Iráku generál Geoffrey Miller doporučil loni v srpnu nasadit k výslechu Iráčanů v Abú Ghrajb zastrašování služebními psy.
Pod přísahou to vypověděl plukovník Thomas Pappas, velitel 205. zpravodajské brigády. Miller tehdy šéf internačního tábora na Guantánamu přijel radit do Iráku na pokyn vedení ministerstva obrany.
"Řekl, že používali vojenské pracovní psy na Guantánamu a že se osvědčili pro vytvoření ovzduší k získání informací od vězňů," vypověděl Pappas podle záznamu, který získal list The Washington Post.
The New York Times týž den přiznal, že některé články otištěné před válkou v Iráku nebyly dostatečně ověřeny a spoléhaly příliš na svědectví iráckých emigrantů, jejichž věrohodnost byla později zpochybněna.
