Článek
Další střih. Američtí vojáci se přátelí s umouněnými iráckými dětmi, půjčují jim dalekohledy, rozdávají úsměvy a něco na zub. Dospělí stojí opatrně opodál. Televizní komentátor vysvětluje jejich odtažitost tím, že stále nevěří tomu, že jsou svobodní a nemusí se už bát Saddáma Husajna.
Z války jsou k vidění jen nic neříkající záběry - řady vozidel v poušti, poletující vrtulníky, vojáci krátící si dlouhé čekání hrou, poušť táhnoucí se k obzoru. Otrhaní iráčtí vojáci sedí odevzdaně v písku, občas pochodují s bílou vlajkou kapitulace.
Jindy reportér mávne rukou a říká, tam jsou oni, tam se bojuje, ale kromě blikajících výbuchů nad Bagdádem skutečná válka není ke spatření. Žádní mrtví a zranění.
Jděte po emocích
Scény jsou jako vystřižené z příručky, kterou rozdává prestižní mediální poradenská společnost McVay Media se sídlem v Clevelandu svým klientům. Pravidlo číslo jedna zní: "Jděte po emocích."
Z průzkumu, který společnost provedla krátce před propuknutím války, vyplynulo, že nejméně ze všeho si lidé přejí konfrontaci s protiválečnými protesty a s odpůrci války.
O protiválečných protestech se mlčí
"Polarizující diskuse jsou kluzkým terénem. Teď není čas na snadné bodování a provokování ... rozhodně ne ve chvílích, kdy jsou mladí muži a ženy v nebezpečí," radí clevelandská společnost v příručce.
"Protiválečné hnutí v této zemi je větší, než bylo v prvních letech války ve Vietnamu, ale ze zpravodajství to nepoznáte. Média jsou zaujatá, už neslyšíte rozdílné hlasy, vidíte jen lidi pochodující po ulici, ale zřídka slyšíte, co si myslí," uvádí washingtonský protiválečný aktivista Adam Eidinger.
Debata ustala
Ještě před dvěma týdny se v televizích zapáleně diskutovalo, proč vůbec válku vést a zda je oprávněná. Po zahájení válečných operací debata ustala, jako když utne. Válku tou dobou už schvalovalo sedmdesát procent Američanů a televizní a rozhlasové stanice se přizpůsobily.
"Jako podnikatelé přece nechcete, aby vás polovina lidí nenáviděla ..." cituje tisk nejmenovaného šéfa jedné z lokálních rozhlasových stanic.