Článek
Co říct nového ke hře od My Play City a neopakovat už tisíckrát omleté fráze? Jde to těžko, protože více než cokoli jiného připomínají tyto tituly Potěmkinovu vesnici. Zvenku sice vypadají hezky, ale za líbivou fasádou se skrývá děsivé prázdno. Nicméně lidé si přejí být klamáni a asi takových nebude málo, protože My Play City chrlí jednu podobnou hru za druhou.
Na první pohled to vypadá dobře: rychlá policejní auta, spousta tratí a náplň slibující více než závodění. Už první minuty na trati však odhalí nemilosrdnou pravdu: auta se liší jenom zevnějškem a všechna mají jízdní vlastnosti nákupního košíku, ke kterému je přivařená raketa. Tratě jsou zoufale stejné a ona činnost navíc spočívá v narážení do zátarasů a způsobování velkolepých explozí.
Nebuďme ale ke hře zbytečně přísní. Možná, že nabízí přesně to, po čem toužíme: silnou neurální simulaci prostřednictvím velmi dynamických obrazů s výraznými barvami. Do toho jednoduchý trénink reflexů a kooperace očí a prstů – výsledkem je příjemný chvilkový únik ze zamračeného podzimního dne.