Článek
Není nijak neobvyklé, že nevidomí se mohou dotýkat soch, respektive jejich replik, a vnímat tak umělecká díla jiným způsobem než zdraví lidé. Takovou možnost nabízí již například Národní galerie v Praze. Způsob vnímání pomocí virtuální reality je ale jiný.
"Ideální je, když se nevidomí mohou uměleckého díla dotýkat. S touto technologií ale přichází nabídka pro nevidomé, kteří se mohou virtuálně dotýkat děl, k nimž by se nikdy nedostali. Máme radost z toho, že technologie nabízí svou pomoc nevidomým. Tahle technologie přináší něco, co mohou ovládat jen oni a mohou říct, zda je to pro ně užitečné," řekla Terezie Hradilková, která se věnuje práci s nevidomými.
Speciální rukavice pro nevidomé
Rukavice si již vyzkoušela například nevidomá klavíristka Ráchel Skleničková. "Člověk cítí vibrace, jako když vibruje mobil. Je to jiný způsob vnímání než hmatem, je třeba se s tím sžít, na vnímání detailů je to složitější," popsala novinářům. "Je to jiné, než když se sahá na sádrový odlitek ... tady je možné se dostat skrz tu vibraci, tedy skrz ten objekt, pozná se, když jste na povrchu," uvedla.
Technologii vyvinula španělská firma NeuroDigital Technologies, s níž v Česku spolupracuje agentura Geometry Global Prague.
Zakladatel španělské firmy Luis Castillo uvedl, že pro ohmatávání uměleckých děl byly využity 3D skeny, které jsou veřejně dostupné na webu. "Trik je vytvořit haptické mapy z 3D skenů. Používáme laserový sken, z toho děláme 3D modely a potom máme vlastní technologii, která je převádí na technologické mapy. Není problém podobný přístup využít na skenování architektury," řekl v reakci na nápad Skleničkové, že by se technologie dala využívat pro podobné prohlížení architektury.
Na snímku vlevo v popředí je nevidomá klavíristka Ráchel Skleničková.