Článek
Únos aneb Tajemství hlubin lesa
Nejprve jsem vůbec nechtěl věřit slovnímu spojení česká adventura. Adventury jsou totiž už zcela vymřelý druh, který je k vidění maximálně tak v herních muzeích, české hry zase krom pár ucházejících výtvorů v Becherovka Game představují tuny podprůměrných produktů Game Makeru. Proto jsem byl zprvu velice podezřívavý, protože výjímku potvrzující toto smutné pravidlo tvoří série úchylných adventur s názvem Život není krásný.
Hned při instalaci mě překvapila nutnost mít nastavené rozlišení alespoň 1024 x 768, pokud máte menší, hra se odmítne spustit. Pak už vše probíhá jako obvykle, načež se můžete ponořit do vyprávění, které začíná víceméně textovým intrem.
Jeho podstatou je sdělení, že za jakýmsi městem existuje les, v němž se už odpradávna dějí podivné věci. Ztrácejí se tu lidé i zvířata a vůbec celé místo je opředeno nějakou zvláštní energií, čemuž se trojice dobrodruhů (jedním z nich jste vy) rozhodne přijít na kloub.
Vydají se tedy do lesa, rozdělají oheň a čekají na noc, která je ideální dobou pro zkoumání různých záhad. Celé to začíná připomínat Záhadu Blair Witch, jenže v okamžiku, kdy trojice usne, úvod končí. Začíná pak hra, v níž se hlavní hrdina probudí sám ve svém pokoji, ačkoli usnul v lese. Znepokojen tím, že magická síla lesa opět zaúřadovala se vydává zkoumat okolí s odhodláním přijít celé věci na kloub.
Únos je klasickou pointclick adventurou viděnou z vlastního pohledu, aby se ušetřilo na prokreslování a animací hlavní postavy, která bývá velice náročná. Veškeré lokace jsou kresleny ručně a jsou víceméně statické. Už na první pohled je zřejmé, že za nimi nestál žádný profesionální kreslíř, ale i tak je výsledek velice ucházející. Celkově to připomíná dobu zlatého věku adventur asi před deseti lety, což v mnohých vyvolá nejeden nával nostalgie.
Začínáte tedy ve vlastním pokoji, posléze domě. Tato lokace slouží hlavně k tomu, abyste se hrou seznámili. Ovládání pomocí myši není nikterak složité a pokud jste někdy v životě už nějakou tu adventuru hráli, pak nebudete mít sebemenší problém. Základním cílem pobytu doma je najít mapu, s níž se pak můžete vypravit na jiná místa.
Přesuny mezi jednotlivými lokacemi skutečně probíhají tak, že poklepete na ikonku mapy a vyberete místo, kam se hodláte přesunout. Prostředí jsou skutečně rozmanitá, setkáte se třeba s lihovarem, zastavárnou, školou, opuštěným hradem atd.
Nejdříve vám spoustu času zabere než se zorientujete, tj. pobíhání sem a tam, většinou plytkými rozhovory plných urážek s přítomnými postavami a zkoumáním daných lokací. Průzkum musí být důkladný, protože se tvůrci tu a tam uchýlili k nešvaru, jakým jsou předměty velké 5 x 5 pixelů.
Pak už ale máte v inventáři dostatek předmětů a informace k tomu, jak je poskládat dohromady, nikde by neměl nastat žádný vážnější zákys.
Ještě se sluší prohodit pár slov o hudbě, která sice není nikterak omračující (tedy že není složena speciálně ke hře), ale můžeme být vůbec rádi, že Únos vůbec nějaký hudební doprovod má. Většinou se jedná o různě mixované populární melodie nebo hororovou hudbu tam, kde je to třeba.
Taky je třeba zmínit, že sami autoři na začátku hry upozorňují, že je vhodná pro pařany starší patnácti let. Není to proto, že by byla nějak brutální nebo krvavá, ale z některých scén a hlavně postav (pedofil, opilec, cikán prodávající kradený mobil) by menší děti nemusely mít klidné spaní.
Únos se zkrátka velice povedl. Není to žádná velká revoluce, tu ovšem ani nikdo nechce. Spíše poctivý návrat ke kořenům a trpělivé zužitkování všeho dobrého, co adventury od té doby přinesly. Je to kvalitní herní počin, který vskutku zasluhuje uznání a pozornost, pro milovníky adventur je to doslova nezbytnost.
