Hlavní obsah
Autor Rychlých šípů Jaroslav Foglar během autogramiády v roce 1996 Foto: Stanislav Peška, ČTK

Rychlé šípy slaví osmdesátku. Oblibu neztrácejí i díky své uvěřitelnosti

Před 80 lety, 17. prosince 1938, vyšel na stránkách dětského časopisu Mladý hlasatel první díl nyní již legendárního komiksu Rychlé šípy o partě kamarádů. Jejich autor Jaroslav Foglar (1907–1999) se postupně stal nejen oblíbeným spisovatelem a pedagogem, ale i výrazným českým symbolem skautingu. Jeho příběhy přežily nacistický i komunistický režim a své příznivce si nacházejí stále.

Autor Rychlých šípů Jaroslav Foglar během autogramiády v roce 1996 Foto: Stanislav Peška, ČTK
Rychlé šípy slaví osmdesátku. Oblibu neztrácejí i díky své uvěřitelnosti

Jaroslav Foglar, skautskou přezdívkou Jestřáb, byl spisovatel, skaut a pedagog. Kromě činnosti v oddíle Hoši od Bobří řeky navrhl i originální směr výchovy v dětských mikrokolektivech, takzvaných klubech – bez přímé práce dospělého vedoucího.

Jakým způsobem se ale ke své nejslavnější „značce“, kreslenému seriálu Rychlé šípy, příběhům Mirka Dušína, Jarky Metelky, Jindry Hojera, Červenáčka a Rychlonožky, spisovatel dostal?

Reklama na skauting

„Pokud jde o úplně první literární dílo Jaroslava Foglara, jednalo se zřejmě o povídku Vítězství z roku 1923. Jeho knižní tvorba, pro kterou je známý a oblíbený, je úzce spjatá s aktivitou ve skautském hnutí,“ řekl Novinkám tiskový mluvčí Společnosti přátel Jaroslava Foglara (SPJF) Martin Vérteši.

Znal jsem staré uličky a plácky v Praze i v jiných městech, která jsem sjezdil. A tu jsem narazil na partu výborných chlapců, velmi podnikavých, statečných, kteří o úžasná dobrodružství takřka zakopávali na každém kroku.
Jaroslav Foglar

Od roku 1927, kdy bylo Foglarovi 20 let, byl vůdcem oddílu Pražská Dvojka (v této funkci vydržel šest desetiletí), a jelikož se pro skauting nadchl, přál si podle Vértešiho napsat knížku, která by toto hnutí propagovala.

V knižní prvotině Modrý život Jiřího Dražana, se kterou zvítězil v literární soutěži nakladatelství Melantrich a která byla vydána pod názvem Přístav volá, se mu to ještě úplně nepodařilo, některé pozdější tituly jsou ale zřejmou reklamou na skauting. „Jeho zkušenosti a zážitky z oddílu jsou tak jasným pramenem inspirace jeho tvorby,“ zdůraznil Vérteši.

Časopis pro děti

Nakladatelství Melantrich sehrálo ve Foglarově kariéře a především v jeho pedagogické misi značnou úlohu. V roce 1935 se mu totiž podařilo jeho vedení přesvědčit k vydávání časopisu pro děti a mládež jménem Mladý hlasatel.
V roce 1937 vyzval na jeho stránkách děti k zakládání čtenářských klubů – a 17. prosince 1938 začal s ilustrátorem Janem Fischerem vydávat kreslený seriál Rychlé šípy.

Snímek z pravidelné akce Hledáme Rychlé šípy

Foto: SPJF

„Vše bylo tehdy v dokonalé synergii – pravidelně vycházející časopis pro děti s lákavým obsahem, možnost založit si klub a dopisovat si přímo s Foglarem a dalšími redaktory a na stránkách časopisu navíc kreslený seriál, jehož protagonisté jsou rovněž členové jednoho ukázkového klubu. Není divu, že to zafungovalo. Rychlé šípy jsou nejznámější a nejspíš i nejoblíbenější součástí Foglarova díla,“ vysvětlil Vérteši.

A co k tomu pověděl ten nejpovolanější?

„Znal jsem staré uličky a plácky v Praze i v jiných městech, která jsem sjezdil. A tu jsem narazil na partu výborných chlapců, velmi podnikavých, statečných, kteří o úžasná dobrodružství takřka zakopávali na každém kroku. K leckterým jsem jim i dopomohl. Slovo dalo slovo a já je přiměl, aby si založili náš čtenářský klub. Což se také stalo. Po různých příhodách si dali název Rychlé šípy a můj sen se začal naplňovat,“ napsal kdysi Foglar o své inspiraci.

Jejich pravá jména nikdy neprozradil, je tedy otázkou, jak to přesně bylo. Tito chlapci jsou každopádně zároveň hlavními postavami Foglarovy románové trilogie Dobrodružství v temných uličkách: Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta. Dané příhody tedy ztvárnil i prozaicky.

Zákazy od nacistů i komunistů

Rychlé šípy vznikly ve vypjaté době mezi Mnichovem a nacistickou okupací. V prvním příběhu vstoupil do historie 17. prosince 1938 blonďáček, který o týden později dostal jméno Mirek Dušín. S ním spatřil světlo světa Jarka Metelka. Jindra Hojer se „narodil“ na Štědrý den stejného roku a Červenáček s Rychlonožkou v pátém pokračování seriálu 14. ledna 1939.

Série byla tak úspěšná, že časopis publikoval do května 1941, kdy byl nacisty zakázán, celkem 113 dílů. Po konci války vyšel zákon o zákazu tiskovin, které během ní vycházely, čímž skončil i Mladý hlasatel. Komiks se přestěhoval do časopisů Junák a Vpřed. Do série přibylo v letech 1946 až 1948 dalších 107 pokračování.

Himbajs šůviks!

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se Rychlé šípy dostaly opět do nemilosti režimu, další příběhy (již s kreslířem Markem Čermákem) vyšly až v roce 1968 a v letech 1970 až 1971 (celkem 88 pokračování). V průběhu normalizace byla Foglarova tvorba opět zakázána.

Dalších sedm pokračování Rychlých šípů vyšlo až v roce 1986 a poslední v prosinci 1989 v deníku Mladá fronta. Celkem vyšlo 316 původních jednostránkových příběhů. Poté se jejich příhody objevily na trhu pouze v souborných knihách.

Reálné prostředí, kamarádství a pohyb

Proč ale bylo (a vlastně stále je) Foglarovo dílo tak populární? „Obrovskou devízou jeho díla je, že přináší takové dobrodružství, které může zažít každý kluk nebo holka přímo ve své čtvrti či nejdál na letním táboře. Vše je uvěřitelné a láká to k následování a napodobování,“ rozpovídal se dále pro Novinky Vérteši.

„Příběhy se neodehrávají ve vymyšlených světech, ale v dobře známých potemnělých uličkách, kde si každé dítě beztak někdy hrálo. Jeho knihy jsou navíc protknuty ideály čestnosti a slušného chování, což možná není přímo důvod jejich oblíbenosti, ale má to určitě vliv na vnímání knížek,“ je přesvědčen.

Obecně v celém svém díle i s jinými hrdiny (Hoši od Bobří řeky, Chata v Jezerní kotlině apod.) se autor snažil děti oslovovat ideálem kamarádství, vedl je rovněž ke sportování a úctě k přírodě. Jistá mravoučnost Foglarových hrdinů sice vedla k řadě parodií, ale to je podle literárního vědce Pavla Janáčka „dokladem toho, že původní dílo žije“.

Jaroslav Foglar (Jestřáb) u pomníku, který mu skauti odhalili u Ledče nad Sázavou při příležitosti jeho 90. narozenin. Snímek je z roku 1997.

Foto: Tomáš Železný, ČTK

„Rychlé šípy v mnoha ohledech doslova zlidověly. Mirek Dušín jako symbol čestnosti a ušlechtilosti a naopak Dlouhé Bidlo jako záporák jsou pojmy, které se v češtině běžně používají. Podobně třeba vtipná nadávka ‚himbajs šůviks' už si našla cestu z komiksových bublin do běžné řeči,“ zmínil Vérteši. Postavy ožily i v divadle a na filmovém plátně.

Podle něj může Foglar oslovit nejen současné a budoucí generace, ale dokonce je skutečně oslovuje. „Dílo přežilo zákazy obou totalitních režimů. Dnes má děti generace tehdejších čtenářů foglarovek (asi největší boom byl po sametové revoluci). Právě přes rodiče se k těmto knihám nejčastěji dostávají dnešní děti,“ uvedl mluvčí SPJF.

Problém byl podle jeho slov donedávna v tom, že foglarovky v knihovnách byly často kvůli svému stáří vyřazovány a na pultech knihkupectví se nová vydání neobjevovala, protože se dlouhá léta vlekl spor o Foglarovo dědictví – a tedy i autorská práva. Ta však před několika lety získala Skautská nadace Jaroslava Foglara. [celá zpráva]

Letos tak začínají opět (v nakladatelství Albatros) foglarovky vycházet, čímž je splněn základní předpoklad k tomu, aby se knížky opět více dostávaly k dětem.

Výroční akce

U příležitosti letošního výročí připravila pražská Galerie Lucerna výstavu Pocta Rychlým šípům, kterou bylo možné navštívit do 28. června. Expozice vznikla ve spolupráci galerie, Skautské nadace Jaroslava Foglara a nakladatelství Akropolis, nabídla díla Lucie Lomové, Karla Jerieho nebo Martina Šútovce.

Výstavu si včera přišel prohlédnout i Marko Čermák, kreslíř, který na Rychlých šípech s Jaroslavem Foglarem spolupracoval.

Foto: Milan Malíček, Právo

Každý z autorů vytvořil vlastní příběh a zasadil Rychlé šípy třeba do domova seniorů, předškolního věku či do New Yorku, nicméně se zachováním jejich typických archetypálních vlastností. Mělo se ukázat, že mohou fungovat stále. Výstava ukázala i několik reprodukcí od originálních tvůrců, spolupracujících dříve přímo s Foglarem, Jana Fischera nebo Marko Čermáka. Kreslíř Čermák si výstavu také prohlédl. [celá zpráva]

Výročí předznamenala i v kavárně Skautského institutu v Praze výstava plakátů s dvanácti velkoformátovými reprodukcemi vybraných příběhů. Plakáty zde visí do 17. prosince. Výstava je součástí Měsíce s Rychlými šípy.

Vérteši ještě doplnil, že organizace SPJF nejen navazuje na Foglarovu pedagogickou činnost, ale též pořádá každoroční akce připomínající vznik Rychlých šípů.

Letos v létě se v Brně konal příměstský tábor pro děti, které si hrály na Rychlé šípy. Podle barvy triček byli účastníci rozlišeni jako jednotliví členové klubu.

Foto: SPJF

Jedná se o pátrací hru Hledáme Rychlé šípy, která probíhá vždy měsíc v Praze, Brně a Ostravě, avšak letos díky výročí ve všech 14 krajích, a Večer světel, který se koná v několika městech právě v pondělí 17. prosince.

Přátelé Jaroslava Foglara

Sdružení přátel Jaroslava Foglara (SPJF) je spolek, který sdružuje dětské i dospělé příznivce tohoto spisovatele. V současnosti se jako jediná dětská organizace zaměřuje na práci s dětmi formou mikrokolektivů bez dospělého vedoucího, takzvaných klubů.

Snaží se nabídnout dnešním dětem a mládeži novou alternativu a smysluplné využití volného času, které je prevencí sociálně-patologických jevů, jak stojí na webu.

Nejprve vznikl roku 1966 Klub přátel Jaroslava Foglara, na který v roce 1990 volně navázalo SPJF. Sám Foglar k tomu dal souhlas 28. dubna 1990. Oficiálně bylo SPJF registrováno 28. prosince 1990 na ministerstvu vnitra. Prvním předsedou se stal Karel Janský, v roce 1993 byl vystřídán Jiřím Punčochářem, který se shodou okolností v den smrti Jaroslava Foglara, 23. ledna 1999 na zasedání vedení své funkce vzdal a byl nahrazen Milošem Vraspírem. Toho v roce 2014 nahradil Milan Lebeda, od roku 2017 předsedá SPJF Vojtěch Hanuš.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků