Hlavní obsah
Slovenský historik Dušan Kováč Foto: Ivan Vilček, Právo

Před sto lety se Slováci stali občany, říká slovenský historik

Osmadvacátý říjen by se měl oslavovat jako nejdůležitější datum v moderních slovenských dějinách, před sto lety se totiž Slováci stali občany. Prohlásil to nevlastní bratr bývalého prezidenta SR Michala Kováče, historik ze Slovenské akademie věd Dušan Kováč, který u příležitosti výročí vzniku samostatného československého státu poskytl rozhovor deníku Právo.

Slovenský historik Dušan Kováč Foto: Ivan Vilček, Právo
Před sto lety se Slováci stali občany, říká slovenský historik

Za několik dní si připomínáme sté výročí vzniku Československa. Co podle vás přinesl nový státní útvar Slovákům?

V první řadě jim přinesl život ve fungující demokracii, hlavně všeobecné volební právo pro všechny dospělé, muže i ženy. V Uhersku mělo volební právo jen asi pět procent obyvatel. Slováci se z obyvatel stali občany.

Vznik Československa poprvé vytvořil administrativní hranice Slovenska v podstatě shodné, až na malé odchylky, se současnými hranicemi. Mírové smlouvy je pak potvrdily.

Slováci neměli možnost dotvořit se jako moderní národ v uherských podmínkách.

Velmi rychle to dohonili po vzniku ČSR. Současně Slovensko prožilo nebývalý kulturní rozvoj, vytvořilo si kulturní a školskou infrastrukturu.

Pokud bereme v potaz, co všechno Československá republika pro Slováky a jejich vývoj znamenala, je samozřejmé, že by se tento svátek měl oslavovat jako nejdůležitější datum v moderních slovenských dějinách.

V případě, že by Slováci zůstali v Uhersku, ohrožovala by pokračující maďarizace existenci slovenského národa?

Existence Slováků by asi ohrožena nebyla. Uhersko by se nutně muselo změnit. Také zde by se dříve nebo později muselo zavést všeobecné volební právo, které by dalo Slovákům možnost volit své zástupce.

Problémem by však bylo, zda by se dokázali zformovat jako moderní národ, zda by měli možnost se spolupodílet na řízení státu, zda by se povedlo vytvořit slovenskou podnikatelskou vrstvu a podobně. Maďarští politici, včetně politiků liberálních, prosazovali ideu politického národa, Slováci by tedy asi dostali nějaké ústupky v oblasti školství v používání jazyka, ale tyto ústupky by byly neporovnatelné s tím, co dostali v ČSR.

Proč se objevily už v první ČSR autonomní snahy Slováků?

Slovenští představitelé 31. října, druhý den po přijetí Martinské deklarace, uvažovali o tom, jaké postavení by mělo mít Slovensko v novém státě. Padl zde i návrh na autonomii. Tu ale po diskusi slovenští představitelé odmítli, protože to byla příliš riskantní koncepce vzhledem k tehdejší situaci. Byli toho názoru, že na vymanění se z Uherska bude Slovensko potřebovat čas, uvažovali o deseti letech.

Autonomní návrhy, které prosazovala především Hlinkova slovenská ľudová strana, byly vlastně porušením této dohody a odmítli je slovenští sociální demokraté i agrárníci. Pak, když by už byla šance předložit návrhy na změnu postavení Slovenska v republice, byl slovenský politický tábor rozhádaný a nejednotný.

Považujete prosazování jednotného československého národa za chybu?

Jednotný československý národ by měl smysl pouze jako politická koncepce, a to i s perspektivou, že by součástí takového politického národa byly i národnostní menšiny. K tomu však nedošlo.

Snahy o autonomii však u ledu neskončily. Čím to bylo? Co Slovákům v Československu nevyhovovalo?

Autonomie – to byla otázka uherského období i první republiky. Po obnovení Československé republiky roce 1945 už nebyla autonomie aktuální.

Tehdy se, díky programu vypracovanému Slovenskou národní radou za Slovenského národního povstání, začalo uvažovat o federativním uspořádání státu. Bylo to právě v důsledku toho, že Slováci se už doformovali jako moderní národ, a v takové situaci bylo právě federativní uspořádání nejpřirozenější.

Slovenská vláda tento rok rozhodla o jednorázovém státním svátku 30. října na výročí Deklarace slovenského národa schválené v Martině. Byl to podle vás správný krok?

Tento krok je spíš komický. Vychází především z toho, že ti, kteří o takovém kroku rozhodovali, neznají proces vzniku československého státu. V Turčanském Sv. Martine nebyl vyhlášen žádný stát. V nejlepším případě můžeme mluvit o tom, že se tam Slováci dodatečně přihlásili ke státu vyhlášenému 28. října v Praze.

Měl by být 28. říjen státním svátkem i na Slovensku?

Československá republika se zrodila 28. října. Takto se tento svátek oslavoval od začátku. Pokud bereme v potaz, co všechno Československá republika pro Slováky a jejich další vývoj znamenala a co všechno Slovákům a Slovensku přinesla, je zcela samozřejmé, že by se tento svátek měl oslavovat jako nejdůležitější datum v moderních slovenských dějinách.

Jak hodnotíte současné vztahy Čechů as Slováků? Pomohlo jim rozdělení státu?

Považuji je za dobré. Jistě k tomu přispělo i rozdělení republiky, protože skupiny lidí, které vnášely do vztahu mezi národy rozkol, nemají živnou půdu pod nohama, nemají o co opřít své, většinou jen vykonstruované problémy typu, kdo na koho doplácí a podobně.

Dušan Kováč

Nevlastní bratr bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče. Narodil se 3. ledna 1942 v Humenném na východním Slovensku.

Vystudoval historii a ruštinu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Pracoval jako středoškolský profesor a pak nastoupil do Slovenské akademie věd (SAV).

Po listopadu 1989 šéfoval historickému ústavu SAV. Věnuje se slovenským dějinám 19. a 20. století. Je autorem několika literárních děl a učebnic.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků