Článek
Výrobky, které si děti kupují, totiž v důsledku změny DPH podraží – to se týká především vstupenek, časopisů, ale i brambůrků, pití, hamburgerů a laskomin. Současně hrozí, že se zvýší i procento dětí, které kapesné nedostávají vůbec, ze současných tří procent na podstatně větší podíl.
Většina žáků, jak vyplynulo z průzkumu Práva mezi osmáky a deváťáky Základní školy Mendíků v Praze 4, kapesné pravidelně dostává. Pouze 15 žáků z dotazovaných 55 uvedlo, že peníze dostávají jen příležitostně, například za dobré známky ve škole či za pomoc v rodině, na své narozeniny.
Kapesné 200 až 500 měsíčně
Měsíčně se kapesné pohybuje nejčastěji mezi 200 až 500 korunami. Krajní hranice představovalo kapesné 800 a sto korun.
Zjištěným údajům odpovídají i další průzkumy. Pravidelné kapesné dostává polovina žáků do 14 let, další polovina dětí a teenagerů na základních školách nepravidelně.
Dítě jako zákazník
Žáci a teenageři utrácejí převážně, jak rovněž vyplynulo z bleskového průzkumu v ZŠ Mendíků, za kino, svoje osobní potřeby, sladkosti, limonády, či kredity do mobilů. Někteří si kupují z kapesného i oblečení. Osm žáků uvedlo, že se snaží si z kapesného šetřit, aby měli například na dárky, někteří si z něj kupovali třeba i sešity.
Nákupní zájmy se pochopitelně mění podle věku. Počáteční sladkosti začínají vytlačovat hudba, počítačové hry, časopisy, šminky.
Podle ekonomů jsou žáci jako potenciální zákazníci již od základní školy pozorně sledováni marketingovými odděleními velkých firem. Teoreticky půl miliónu dětí s kapesným měsíčně 200 korun znamená sto miliónů korun, které měsíčně zmizí v pokladnách obchodů či kin.
Ty mohou v tržbách chybět. Navíc děti jsou ovlivnitelné reklamou, vytvářejí si spotřebitelské návyky. Reklamou je při výběru zboží ovlivněno podle expertů přes polovinu dětí, zejména pokud se podaří firmě prosadit zboží jako kultovní, spojené s mladým životním stylem.
Kdy dávat kapesné
Odborníci se shodují, že děti od pěti šesti let jsou schopné pochopit principy kapesného i toho, proč je odstávají.
Včetně toho, že když rodina má menší příjmy, musí počítat s menším kapesným než třeba jeho soused v lavici. Výši kapesného musí zásadně ovlivnit, co dítěti či teenagerovi rodiče hradí a co by si mělo či musí z kapesného financovat samo.
„Dvanáctiletému Matýskovi dávám padesát korun týdně, platím mu mobil a kino, školní pomůcky, dostává pravidelně svačiny. Peníze má skutečně jen pro svoji osobní potřebu, když si chce koupit pití, nebo něco, na co má zrovna chuť,“ řekla Právu pětatřicetiletá Magdaléna.
Od osmé třídy by se mělo kapesné pohybovat podle doporučení pedagogů do pětistovky měsíčně, s tím, že dítě má hrazený mobil, dopravu, školní pomůcky, kino, svačiny.
Od střední školy se uvažuje o osmisetkorunovém kapesném.
Je třeba ale být zásadový, když dítě poměrně velké kapesné bez většího rozmyslu či důvodu utratí a pak se dožaduje jeho zvýšení či dodatečného dofinancování svých potřeb.
Kapesné by se mělo skládat z fixní částky, vyplacené v pravidelném termínu, ale s možností si k němu ještě další částku přivydělat. Tyto finanční bonusy by se ale neměly dávat za samozřejmosti, jako je například pravidelný úklid pokoje, hygiena, pomoc při nákupech, ale za nějaké mimořádné výkony či velmi dobrý prospěch.
A naopak musí počítat s tím, že například výrazné zhoršení prospěchu, bez objektivního důvodu, může vést k omezení finanční podpory.
Děti mají dostávat kapesné, naučí se totiž nejen utrácet, ale následně, shoduje se většina expertů, se učí poznávat hodnotu peněz a hospodařit s nimi, dělat si finanční plán, chápat význam úspor.