Článek
Díky tomu nemusí dědici a obdarovaní spadající do těchto skupin nejen platit daň, ale ani podávat daňové přiznání.
Jsou-li dědici či obdarovanými osoby ze třetí skupiny, musí až na některé výjimky podávat přiznání a platit daň. Sazba dědické daně činí v této skupině 3,5 až 20 % podle hodnoty majetku, sazba darovací daně je 7 až 40 procent.
Osvobozeny od daně jsou v této třetí skupině movité věci osobní potřeby do 20 000 korun a rovněž vklady na účtech bank a hotovost do 20 000 korun .
Podmínkou mj. je, že vklady nebyly na účtech zřízených k podnikatelským účelům a věci osobní potřeby nebyly rok před nabytím součástí obchodního majetku. Doplňme, že vláda Petra Nečase má v úmyslu transformovat dědickou a darovací daň této třetí skupiny osob na daň z příjmů.
Daň z převodu nemovitostí
Daň z převodu nemovitostí lidé často zaměňují s daní z příjmů. Mezi oběma daněmi je ale zásadní rozdíl. Zatímco v prvním případě se zdaňuje úplatný převod nemovitosti, v druhém příjem. Daň z převodu nemovitostí se platí vždy.
Základem daně z převodu nemovitostí je cena zjištěná podle znaleckého posudku, ale je-li sjednaná cena vyšší než zjištěná, je základem cena sjednaná.
Sazba daně činí 3 procenta ze základu daně. Daň platí prodávající, který si ji musí i vypočítat, nabyvatel ručí za zaplacení daně.
Přiznání musí prodávající podat nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad práva do katastru. Ve stejné lhůtě je nutno daň i zaplatit. Součástí přiznání je i aktuální znalecký posudek ceny nemovitosti.
Zvláštním případem převodu nemovitosti je směna (výměna nemovitosti). Při výměně nemovitostí se jejich vzájemné převody považují za jeden převod. Daň ve výši 3 % se vybere z dražší nemovitosti. Účastníci směny (převodce i nabyvatel) jsou povinni daň z převodu nemovitosti platit společně a nerozdílně.
Přiznání podává jen jeden z poplatníků jako společný zástupce.
Daň z převodu nemovitostí už měla také na kahánku, protože ji Topolánkova vláda chtěla zrušit, ale hospodářská krize nakonec záměr odsunula na neurčito.
Daň z nemovitostí
Tuto daň platí každý vlastník nemovitosti, pokud není od daně osvobozen. Tato daň se platí každoročně, u většiny poplatníků do konce května, a to na aktuální kalendářní rok.
Přiznání se podává následující rok po získání nemovitosti do vlastnictví, a to do 31. ledna.
Poté se přiznání (nebo dílčí přiznání) podává jen tehdy, pokud dojde ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně (například přístavba garáže, nástavba domu, přikoupení pozemku atd.), nebo ke změně v osobě poplatníka (např. nemovitost je darována dětem).
Za změnu okolností se přitom nepovažují změna sazeb daně, změna průměrné ceny půdy, stanovení nebo změna koeficientů nebo když dojde k zániku osvobození od daně. S těmito změnami si poradí finanční úřady samy.
Lidé si často nevědí rady s případy, kdy dají návrh na vklad vlastnického práva do katastru, ale k jeho povolení (byť vždy se zpětnou účinností k datu podání návrhu) dojde až následující rok.
V těchto případech se přiznání podává nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad vlastnického práva do katastru.
Stejně se řeší případy, když třeba na konci roku zemře zůstavitel, který zanechá nemovitost, ale dědické řízení je pravomocně ukončeno v následujícím roce.
Přiznání se pak podává nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž nabylo právní moci rozhodnutí příslušného orgánu, kterým bylo skončeno dědické řízení.
Základ a sazba daně se liší podle druhu nemovitosti
Poplatník v přiznání spočítá výši daně. Vzhledem k tomu, že jde o složitou daň, při jejímž výpočtu se pracuje s řadou koeficientů, finanční úřady ochotně pomáhají s vyplněním přiznání.