Pokud už obyvatelé Česka potřebují peníze, obracejí se na rodinu (25 %) a teprve poté na banky (23 %).

Dvanáct procent jde ke kolegům a kamarádům a až na čtvrtém místě jsou nebankovní instituce s necelými sedmi procenty půjček.

Půjčkám v rámci rodiny dávají přednost spíše ženy (27 %) a mladí lidé ve věku 18 až 29 let (41 %), zatímco muži si půjčují peníze nejčastěji u bank (24 %), stejně jako lidé ve středním věku 30 až 59 let (33 %).

Velmi vysoký podíl půjček od bankovních institucí svědčí o zodpovědném přístupu Čechů k úvěrůmMarkéta Fixová, mluvčí KRUK

V rodinách a mezi přáteli se nejčastěji půjčují peníze v Libereckém kraji (32 % a 23 %) a bankovní služby využívají především obyvatelé Vysočiny (36 %).

„Vysoký podíl finančních půjček v rámci rodiny není nijak překvapivý, rodina je obvykle první, na koho se většina lidí ve finanční tísni obrátí. Ovšem velmi vysoký podíl půjček od bankovních institucí svědčí o zodpovědném přístupu Čechů k úvěrům,” říká Markéta Fixová, tisková mluvčí KRUK.

Podle ní je zajímavé i mezinárodní srovnání, které KRUK provedl k loňskému 15. listopadu, ke Dni bez dluhů. Od členů rodiny si nejvíce půjčují v Rumunsku (43 %) a nejméně v Německu (19 %).

Tam si během dvou let uplynulých let nepůjčilo žádné peníze dokonce 54 procent dotázaných. „Němci jsou do značné míry finančně nezávislí a snaží se půjčkám vyhnout,“ dodává Fixová.

Přestože na první pohled vypadá půjčka v rodině výhodně – většinou se příbuzní dohodnou např. na výši splátek i termínech jejich zaslání podle finanční situace dlužníka – může se proměnit v nebezpečnou past.

Slíbil, že peníze vrátí

Přesvědčila se o tom i paní Iveta (35) z východních Čech, jež půjčila svému bratranci 80 tisíc na, jak on tvrdil, překlenutí problémů v podnikání v pohostinství. Samozřejmě že smlouva byla v tu chvíli zbytečná.

„Brala jsem to jako samozřejmost. Slíbil, že mi po měsíci peníze vrátí,“ říká Iveta, která až po uplynutí lhůty s údivem zjistila, že její příbuzný si vypůjčil, kde to šlo, a své dluhy nejen nesplácí, ale není ani nikde k zastižení.

„Rok a půl jsme se snažili s ním spojit, pak nám nezbylo než se obrátit na jeho rodiče, aby nám pomohli – stavěli jsme s manželem dům – situaci vyřešit,“ vzpomíná s tím, že Michalovi rodiče se rozhodli k razantnímu řešení; rozprodali rodinný majetek a vybrali úspory po prarodičích, aby dluh umořili.

„Peníze jsem dostala se zpožděním, sama jsem neměla na platby dodavatelům stavby našeho domu, navíc se v rodině vytvořila bariéra, kterou budeme jen těžko překonávat. Příště peníze na dobré slovo nepůjčím ani v rodině – jedině snad kdybych na vše měla smlouvu,“ uzavírá celou anabázi Iveta.