To se stalo dvěma starším sestrám z Prahy.  Měly ústřižky od složenek, že řádně splácely závazek oprávněnému. Nebyla to půjčka, ale důsledek prohraného soudního sporu.

Tvářil se, že nic nemá

Jenže právník druhé strany se tvářil, jako by peníze nedostal. Soudu dokladoval, že ženy stále dluží.

„Podala jsem k soudu stížnost na vyššího soudního úředníka. Rozhodl o exekuci na nás, přestože musel mít doklady, že je vše zaplacené. Stížnost ale byla vyhodnocena jako neodůvodněná,“ napsala Právu Dagmar E. Zároveň podala stížnost advokátní komoře na onoho právníka s tvrzením, že žádá zaplacení více než 25 tisíc korun, které ale už musel mít dávno na účtu.

„Přijímal splátky čtyři tisíce korun měsíčně, které jsme dohodli. Mám na to ústřižky ze složenky. Přesto podal k soudu návrh na exekuci, že neplatíme nic,“ vzpomíná žena.

Advokátní komora smetla stížnost ze stolu a založila ji do šanonu jako neodůvodněnou.

Zaplatily ještě před nařízením exekuce

Přitom ženy splatily závazek tři měsíce předtím, než na ně soud nařídil exekuci. Podle Exekutorské komory je ale problém v tom, že „soud vycházel z vykonatelného exekučního titulu, který byl předložen věřitelem“.

Věřitel, ­respektive jeho právník, soudu doklad o tom, že mu bylo zaplaceno, prostě a jednoduše nepředložil. To stačilo. Soudní úředník nařídil exekuci.

„Přestože úhrada dluhu již proběhla, soud pověřil soudní exekutorku výkonem rozhodnutí, neboť o úhradě mu nemohlo být nic známo. Pokud soud nařídí exekuci, exekutor má povinnost ji provést,“ konstatovala mluvčí Exekutorské komory Petra Báčová.

Následně však exekutorka exekuci přece jenom částečně zastavila, a to ohledně jistiny dluhu, nákladů exekuce a nákladů oprávněného v exekučním řízení.

„Jinými slovy: soudní exekutorka se pod vlivem dodatečně sdělených informací vzdala nároku na svou odměnu i na náhrady hotových výdajů,“ dodala Báčová.

Exekuce byla tedy nadále vedena „jen“ pro náklady oprávněného v nalézacím řízení. Tedy na to, co si naúčtoval navíc povedený právník, jenž exekuci rozjel, i když musel mít doklady o úhradách.

Přestože právník věřitele vlastně soud mystifikoval, nárok na odměnu mu stejně odepřen nebyl.

Případ není ojedinělý

„Systém generuje obrovskou administrativní agendu a je matoucí pro všechny účastníky, včetně soudů,“ připustil již dříve náměstek ministra spravedlnosti František Korbel.

Bránit se proti exekuci v si­tuacích, kdy jste už zaplatili, dosud šlo dvojím způsobem, což lidi mátlo: buď odvoláním proti usnesení o zahájení exekuce, nebo podáním návrhu na zastavení exekuce. Jenže o odvolání proti exekuci v případech, kdy dlužník tvrdí, že už věřiteli zaplatil, dosud systémově rozhodoval jiný soud než o návrhu zastavení exekuce. A tak se doklady, že jste již zaplatili, často včas nedostaly k tomu správnému soudnímu úředníkovi.

V praxi by se mělo začít prosazovat, že obranou lidí, kteří už zaplatili, ale věřitel na ně přesto poštval exekuci, by bylo podání návrhu na zastavení exekuce, s nímž doloží i doklady o uhrazení dluhu. Možnost obrany tak není dvojí a podle ministerstva matoucí. Návrh má mít také 15denní odkladný účinek exekuce.