Hlavní obsah
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček Foto: Jan Handrejch, Právo

Aby Česko mělo dostatek elektřiny i po roce 2040, bude muset obnovit stávající jaderné bloky v Dukovanech. Jinak nemůže splnit plán ústupu od uhelných elektráren. I tak se ale musíme připravit na zdražování elektřiny, řekl Právu ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO).

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček Foto: Jan Handrejch, Právo
Havlíček: Bez jádra to bude uhlí

Nedávno jste řekl, že kromě stavby nového jaderného bloku v Dukovanech by se do pěti let měla rozjet debata o stavbě bloku v Temelíně.

Ano, je to tak. Z analýzy ČEPS se totiž ukázalo, jak na tom jako Česká republika budeme s přebytky nebo nedostatky elektřiny po roce 2030. Nejen ve smyslu, jak si budeme stát, když budeme pokračovat v dekarbonizaci a posilovat obnovitelné zdroje, ale i s ohledem na to, kde vůbec bude v rámci Evropské unie možné elektřinu brát.

Je to tristní pohled. Od roku 2030 začne být situace v Evropě vážná a po roce 2040 takřka kritická.

Je to z důvodů dekarbonizace, zejména ústupu Německa od jádra a uhlí. Východní Evropa se dostává do situace, že nejenom nebude mít kde brát, ale nebude mít ani dostatečné výrobní kapacity.

Pokud by mělo být ohroženo jádro, nemůžeme garantovat plánovanou dekarbonizaci.

Pro nás z toho vyplývá, že pokud chceme dál dekarbonizovat a dodržet jízdní řád útlumu uhlí, musíme začít intenzivně řešit, kde budeme brát.

Jedinou šancí je prodloužit životnost prvních čtyř bloků Dukovan, postavit tam pátý blok a nadále posilovat obnovitelné zdroje. Ani to ale nebude stačit, pokud máme mít od roku 2040 těžbu uhlí na čtvrtinové úrovni proti současnosti. Musíme proto v horizontu pěti let začít vážně hovořit o i o Temelínu, nikde jinde už možnost není.

Kdy by mohl být nový blok v Temelíně zprovozněn?

Hovoříme o tom tak, aby byl spuštěn mezi lety 2040 a 2050, protože to budeme muset vypárovat s dalšími bloky v Dukovanech. Životnost stávajících čtyř bloků prodloužíme do let 2045 až 2047. Mezitím, v letech 2035 až 2040, se spustí nový, pátý blok. Ale až dojedou první čtyři bloky, budeme je muset do konce padesátých let obnovit.

Jestliže by mělo padnout rozhodnutí na Temelín, musí padnout spíše v letech 2023 nebo 2024, tak aby byl při předpokládaných 20 letech potřebných na výstavbu zprovozněn v roce 2043.

Takže po novém bloku v Dukovanech chcete obnovit i ty stávající, nebo alespoň část?

Potom, co skončí současné čtyři bloky, nemůžeme jen tak konstatovat, že budeme mít nový blok o instalovaném výkonu 1200 MW a ty čtyři prostě skončí. Prodloužení jejich životnosti je technologicky možné a popravdě i nezbytně nutné.

Později už budeme chytřejší, i co se týká malých modulárních reaktorů, které by měly být poprvé spuštěny v americkém Idahu v letech 2025 až 2026. Už jsem jednal s vedením firmy NuScale, která má mimo jiné uzavřenou dohodu o spolupráci s ČEZ a jež nás považuje za nejgramotnější evropskou zemi v oblasti energetiky, s níž dnes jedná.

Doslova a do písmene řekli, že USA a Česko jsou pro ně priority. Neříkám jednoznačně, že to bude cesta, ale malé reaktory mohou dávat smysl. Karty však vsaďme na dostavbu Dukovan.

Premiér Babiš nedávno řekl, že dostavíme bloky, i kdybychom porušili evropské právo. Myslel to podle vás vážně?

To, co řekl pan premiér, bylo do určité míry myšleno s nadsázkou ve smyslu toho, že Evropská unie nám nemůže určovat náš energetický mix. EU nás občas vyprovokuje například tím, že prohlásila, že jádro může být bráno jako nečistý zdroj, což je velmi nekorektní, protože na to samozřejmě reagují finanční domy.

Evropská unie nás nesmí tlačit do rohu.

Kdyby se měly k jádru začít chovat jako třeba k uhlí ve smyslu úrokových sazeb nebo úvěrování, tak to zničí energetickou koncepci nejen naši, ale i dalších zemí v Evropě. Byla to odezva na to, že EU se sice bude vyjadřovat k jádru, ale nesmí nás tlačit do rohu.

Jak probíhá příprava na blok v Dukovanech?

Vše jede podle plánu, zahájili jsme přípravu, máme posouzení vlivu na životní prostředí EIA, dokončujeme s ČEZ všechny smlouvy, které budou připraveny před koncem roku. Budeme je diskutovat na Stálém výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů v ČR v listopadu, současně již konzultujeme vše s Evropskou komisí i sousedními zeměmi, významné slyšení bude v půlce listopadu.

Ozývají se již případní zájemci o dostavbu?

ČR se začíná stávat středobodem v Evropě v oblasti energetiky. Jsme všeobecně považováni za silnou energetickou zemi, která umí dělat náročné stavby. Konečně jednou z posledních velkých staveb byl Temelín, participovali jsme na slovenských Mochovcích, participujeme na maďarském Paksi. Jasně říkáme, že budeme dělat Dukovany, teď uvádíme, že nás možná bude čekat ještě Temelín. Máme na to dodavatelské kapacity i inženýrské kapacity. Dnes se stavíme do role jednoho z lídrů jaderné energetiky v EU.

Samozřejmě tak s námi komunikují prakticky všichni, o nichž jsme uvažovali, že by se mohli stát dodavatelem. Jsme naprosto nestranní, když má někdo zájem se sejít, přivítáme ho, vyslechneme si jeho názor vždycky za účasti několika dalších jedinců, ať je to absolutně nestranné, a každému říkáme stejnou věc.

Tedy časový harmonogram, že to bude férový tendr a to, že nikoho nebudeme vyřazovat dopředu. Musí se rozhodnout na základě ekonomických, bezpečnostních a technologických parametrů a na základě referencí. To bude ale dělat až ČEZ pod další vládou.

Jak se podle vás budou vyvíjet ceny energií, ovlivní je ústup od uhlí?

Příští rok asi žádná dramatická změna nebude. Díváme se na to, co se bude dít ve střednědobém až dlouhodobém horizontu a v celoevropském kontextu. Situace se začne zhoršovat, první problémy očekáváme po roce 2025.

Musíme posilovat obnovitelné zdroje, smířit se s tím, že budeme-li dodržovat dekarbonizaci a uzavírání elektráren, na nichž je dnes předběžná shoda, už nebudeme čistým exportérem elektřiny.

Budeme mít extrémní množství zdrojů na chytrý a současně zelený stát.

Vše se bude odvíjet od toho, jak se bude dařit s novými zdroji a s procesem dostavby dalších zdrojů jaderných. Rovnou říkám, že pokud by mělo být ohroženo jádro, nemůžeme garantovat dekarbonizaci tak, jak je dnes plánovaná. To by byla sebevražda v přímém přenosu.

To, že se staneme po roce 2025 mírným dovozcem, nebude ještě velký problém. Ten nastane v polovině 30. let, protože Německo pocítí nejen odstavení jádra, ale současně dekarbonizaci, do roku 2038 chtějí s využíváním uhlí skončit. My to máme připraveno kolem roku 2050, ale jen za předpokladu, že se nám podaří spustit nové zdroje. Podobné je to ale i v Německu, tak pokud se jim nebude dařit s obnovitelnými zdroji a zároveň zajistit bezpečnost dodávek, tak nemohou dekarbonizovat.

Tématem dneška je také elektromobilita. Mluví se o nižších nákladech na provoz. Nemůže ale rostoucí cena elektřiny tuto výhodu anulovat?

Částečně je to možné. S nedostatkem elektrické energie poletí její cena nahoru, trh bude napjatější a napjatější.

Jediné země, kde bude možné nakupovat elektřinu, pokud si nepostavíme vlastní zdroje, budou v průběhu 30. let díky orientaci na jádro Francie a Španělsko.

U elektromobilů záleží na tom, jak se bude trh vyvíjet. Zatím počítáme s tím, že na konci roku 2030 by v ČR mohlo jezdit až 250 tisíc těchto vozů a na konci roku 2040 asi 800 tisíc. Dnes po českých silnicích jezdí asi 5,5 milionu aut, takže to stále nebude dominantní pohon. Hodně také záleží na tom, jak a kde budou lidé elektřinu získávat.

Jak to myslíte?

Záleží na tom, zda se podaří prosadit náš koncept, který budeme i v rámci národní hospodářské strategie intenzivně v příštích deseti letech podporovat. Je to koncept obnovitelného zdroje, akumulace a dobíječky. Na rodinném domě se z fotovoltaických panelů vyrobí elektřina, ta se bude akumulovat, a večer částečně něco spotřebujete a současně si dobijete auto. To se dá vytvořit na střechách celé řady rodinných domků proto, že to bude ekonomicky zajímavé. Jsem přesvědčen, že lidé budou přemýšlet nejdřív ekonomicky a až pak ekologicky.

Navíc budeme mít extrémní množství zdrojů z Evropské unie na chytrý a současně zelený stát. Samozřejmě že peníze nebudou jen pro rodinné domy. Fotovoltaické panely se dají umístit i na panelové domy, průmyslové nebo zemědělské areály. Tyto peníze budeme moci využívat celá 20. léta.

Kolik to bude?

Z mého pohledu je těch peněz až přespříliš. V následujícím období by ČR měla mít asi 520 miliard korun z evropských strukturálních fondů. Z toho by mělo jít 75 procent na zelená a chytrá řešení, tedy řádově 400 miliard korun. To se rozdělí mezi jednotlivé resorty a ty už si dnes vytváří programy.

Už dnes to ohledně dobíječek diskutujeme s ministerstvem životního prostředí, dopravy a pro místní rozvoj. Dobíječky, jichž by do roku 2030 mělo být asi 25 tisíc, musíme řešit jak z úhlu pohledu rodinných domů, tak z úhlu podnikatelů, obcí, dopravy, dobíječek u silnic. Naše ministerstvo zase podpoří podnikatele.

Automobilka Škoda navrhuje opatření na podporu elektromobility, např. pět miliard korun na výstavbu dobíječek nebo zrychlení odpisů při nákupu elektromobilů…

My se bráníme jedné věci, a to přímé podpoře elektrovozidel. Dovedeme si představit, že bude tlak vlády a municipalit, aby byla částečně povinná, časem možná úplně povinná pro auta veřejné sféry.

Zcela se však bráníme tomu, že bychom fyzickým osobám i podnikatelům poskytovali specifickou dotaci na pořízení těchto vozidel nebo větší možnost odpisů. Spíše chceme jít do budování infrastruktury, to je role státu. Dnes už střádáme zdroje a bude to určitě více než zmíněných pět miliard na to, aby se v Česku pohodlně vytvořilo 25 tisíc stanic.

Musíme ale reflektovat i to, že je tady ještě další směr, který nesmíme podcenit, a to je infrastruktura pro vodík. Čistá elektromobilita prosazovaná koncernem Volkswagen je jedním směrem, ale nesmíme zapomínat na to, že tady jsou asijští hráči reprezentovaní třeba Toyotou, která patří s Volkswagenem do první světové trojky. Ti nás zase přesvědčují, že máme budovat infrastrukturu pro vodík jako zdroj. Není možné jejich názor ignorovat.

Dovedete si tedy představit čerpací stanice v budoucnosti, kdy místo benzínu a nafty budete mít na výběr elektřinu a vodík?

Ano, dokonce si myslím, že by to bylo zajímavé řešení. Nám se vodík rovněž líbí. Ale je třeba respektovat to, že nejvýznamnější evropský producent Volkswagen jednoznačně vsadil na kartu čisté elektromobility, do její podpory bude investovat desítky miliard eur.

Je třeba tomu vycházet přiměřeně vstříc, ale chce to vidět alternativy a všechny souvislosti.

Celý rozhovor s Karlem Havlíčkem si můžete přečíst v sobotním vydání deníku PRÁVO.
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků