Šéf ČEZ: Na podporu obnovitelné energie doplácíme všichni

Jedna věc je bavit se o přesných číslech a druhá věc o struktuře cílů. Největší bitva mezi evropskými politiky a státy se předtím, než bude Evropská rada v březnu o této věci rozhodovat, odehraje o tom, kolik těch cílů bude.

Ještě zásadnější debata bude o tom, zda dojde právě k průlomové harmonizaci, protože každá země si do současnosti rozhoduje o své energetické politice samostatně. O tom se moc nemluví, ale bude to zásadní.

S evropskými komisaři i politiky o tom diskutuji už od podzimu loňského roku, zaznamenávám různé názory a myslím, že je dost možné, že se to v březnu nakonec nedohodne.

První, co bychom měli udělat, by mělo být vyhodnocení toho, jak zafungovala předchozí evropská politika. Energetický balíček do roku 2020 měl být postaven na třech pilířích, jež měly být v rovnováze. Jedním z nich měla být bezpečnost dodávek, druhým konkurenceschopnost a třetím trvale udržitelný rozvoj.

Ten posledně jmenovaný politici mírně upravili na boj s globálním oteplováním a potom ještě dále na rozvoj obnovitelných zdrojů.

Na to byly následně nastaveny cíle, kdy mělo dojít na snížení emisí skleníkových plynů o 20 procent proti roku 1990, dosáhnout podílu obnovitelných zdrojů ve výši 20 procent, který byl dále rozepsán podle podmínek jednotlivých států a byl jim dán závazný cíl, a zvýšení energetických úspor.

To se musí vyhodnotit a říci, zda byl tento systém správný, ještě předtím, než se stanoví ambiciózní čísla na další desetiletí.

Mým názorem je, že to byla velká chyba. Vedlo to k zásadnímu pokřivení trhu a k tomu, že cena elektřiny v Evropě je nyní dvakrát vyšší než ve Spojených státech.

Byla to špatně nastavená politika. Bylo stanoveno několik cílů, které mezi sebou kanibalizovaly a do národních legislativ se upravovaly neharmonizovaně.

Zásadně to ovlivnilo konkurenceschopnost Evropy, což je nyní velký problém.

Podle mého názoru by měl být systém založen na jediném cíli, a to je redukce skleníkových plynů. Neměl by být žádný závazný cíl, co se týče obnovitelných zdrojů, a to jak na národní, tak na celoevropské úrovni. Neměla by být ani žádná podpůrná schémata, jako jsou podpory a dotace, vše by mělo být na tržní bázi.

Některé státy přijdou s národní pozicí, kterou bude jediný závazný cíl, tedy redukce skleníkových plynů, jiné státy budou k tomu ještě podporovat obnovitelné zdroje.

Najít konsenzus bude velice těžké.

Podporu výroby z obnovitelných zdrojů bude razit hlavně Německo. Němci to mají postavené ideologicky. Věří tomu, že tak je to dobře a že si to jejich ekonomika může dovolit. Nyní, když se ukazuje, že to stojí příliš peněz, už chtějí podporovat o něco méně.

Také si myslí, že dotace budou kompenzovat vývozem technologií obnovitelných zdrojů. O co více bude stát elektřina, o to výhodnější má být export větrných elektráren a solárních panelů. O žádných takových analýzách jsem ale neslyšel.

Především je třeba si uvědomit, že trh je opravdu hodně pokřivený. Cena, za niž se na trhu prodává elektřina ze zdrojů, které nemají žádnou podporu, neodráží náklady na výrobu elektřiny.

Dnes se elektřina na burze obchoduje za 38 eur za megawatthodinu a za tuto cenu není nikdo schopen po započtení všech nákladů vyrábět. Elektřina ve skutečnosti stojí mnohem více. Když k tomu připočtete veškerou podporu obnovitelných zdrojů, stojí v Česku přes 70 eur za megawatthodinu a v Německu 100 eur.

Trh je tak pokřivený, že se nedá rozhodnout o žádné investici do jakéhokoli typu elektrárny bez toho, aby k tomu stát jako tvůrce pravidel přistoupil a umožnil, aby se jakákoli elektrárna postavila.

To, jaké nakonec bude v případě Temelína schéma, je otázka pro politiky, kteří to budou muset řešit. Bez toho žádné nové elektrárny nevzniknou a životnost těch starých skončí.

Za jistých okolností, s nimiž podmínky tendru počítají, je možné, že v tendru nebude vybrán žádný vítěz. To ale není na pořadu dne, nyní jde o boj o evropskou energetickou politiku a její překlopení do české energetické politiky. Až z toho vzejdou debaty o tom, kdy bude potřeba třetí a čtvrtý blok Temelína. V jiném pořadí to udělat nelze.

Přímo v ČEZ jsou nyní ve fázi rozvoje dva bloky v Temelíně, jeden blok v Dukovanech a společný podnik se slovenským státem na jeden blok v Jaslovských Bohunicích. Určitě by bylo rozumné, kdyby se harmonizovaly energetické koncepce Česka a Slovenska a v rámci toho byl stanoven časový plán, kdy by měl být postaven ten který blok a podle toho postupovat.

V tomto ohledu jsem optimista a věřím jádru jako nejefektivnějšímu způsobu výroby elektřiny v budoucnosti a myslím, že všechny čtyři bloky budou postaveny a uvedeny do provozu. S jistotou ovšem nemohu říci kdy.

Rozhodneme-li o vítězi, nebude to určitě letos, ale až příští rok. Museli bychom vést ještě další jednání, a to především o ceně. Pokud by aktualizace státní energetické koncepce, která bude vycházet z energetické politiky Unie, znamenala pro dostavbu Temelína posun v řádu let, mohlo by se stát, že bychom vítěze nevybrali, a k tomu rozhodnutí by mohlo dojít už letos.

Na to odpovědět nemohu, ale je jasné, že se bavíme o všech parametrech.

Územně ekologické limity se týkají dvou dolů. Jsou to důl Bílina patřící do skupiny ČEZ a důl ČSA. Na Bílině jsou za limitem desítky miliónů tun uhlí, kde nejsou žádná obydlí. Za limity v případě ČSA jsou obydlené oblasti, a to je úplně jiná věc.

Kdyby chtěla těžební společnost těžit, musí mít totiž podle horního zákona vyřešený střet zájmů, tedy mít možnost na pozemku těžit. A to může jen v případě, že mu pozemek buď patří, nebo má s vlastníkem pozemku jasnou smlouvu o pronájmu za účelem těžby.

To je dle mého názoru ještě těžší než to, že vláda rozhodne, že stanovenou čáru vygumuje. Nedovedu si představit situaci, kdy by se změnila legislativa tak, že by bylo možné vyvlastnit pozemky v Horním Jiřetíně za účelem těžby soukromé společnosti.

Když se podíváme na ceny silové elektřiny, za které se obchoduje na burze s termínem dodávky na příští rok, vidíme stagnaci. Co se týče podpory obnovitelných zdrojů, tam mohou nastat regulatorní zásahy, to je ale politické rozhodnutí, které se nedá analyzovat. Nejpravděpodobnější variantou je tedy stagnace cen.