Článek
Německý nejvyšší federální civilní soud projednával dvě žaloby proti bankám Postbank a Essener National Bank. Příslušná ustanovení o poplatcích za zpracování úvěrů ve smlouvách označil za neplatná. Oba rozsudky se týkají desítek tisíc zákazníků bank, kteří až donedávna museli platit při podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru poplatek v rozmezí jednoho až čtyř procent úvěrované částky.
Podle Spiegelu se nárok na vrácení poplatků týká všech zákazníků, kteří uzavřeli smlouvy o spotřebitelských úvěrech od ledna 2011, starší už by mohly být promlčené. Nerozhodovalo se o podnikatelských úvěrech, ani o úvěrech ze stavebního spoření. Banky by tak měly vyplatit milióny eur.
Soud ve svém rozhodnutí stanovil, že banka podle zákona může v případě úvěru účtovat jediný poplatek, kterým je samotný úrok. Sjednání úvěru je totiž v jejich vlastním osobním zájmu a jeho zpracováním tak neposkytují službu zákazníkovi, nýbrž sobě.
Konkrétní žaloba proti Postbank se týkala úvěru ve výši 49 tisíc eur (zhruba 1,32 miliónu Kč), za jejíž zpracování si banka naúčtovala dalších 1200 eur (32 400 korun). Sdružení na ochranu bankovních klientů se kvůli tomu obrátilo na soud. Od té doby jednotlivé soudy nižších instancí dávaly podobně zkasírovaným zákazníkům zapravdu. Sjednocující judikát Spolkového soudu však dosud chyběl.
Češi zřejmě bez šance
Česká justice řeší kauzu také poplatků, ovšem nikoliv za poskytnutí, nýbrž za správu úvěrů, a v ní se postavila naopak na stranu bank.
"Rozhodnutí Spolkového soudního dvora není přenositelné do České republiky vzhledem k tomu, že obchodní zákoník výslovně uznával poplatek za poskytnutí úvěru již od roku 1992," řekl Novinkám advokát Zbyšek Kordač z kanceláře Weinhold Legal.
Nejvyšší soud (NS) v dubnu určil, že smlouvy s klienty nemusí obsahovat přesný výčet služeb, které poplatek zahrnuje. Justice podle NS také nemůže přezkoumávat přiměřenost konkrétního poplatku.
„Z ekonomického hlediska každá cena odráží náklady prodejce a jeho marži, a proto není neobvyklé ani nelegitimní, aby náklady úvěrového věřitele na správu úvěru kryl příslušný poplatek jako součást ceny plnění,“ uvedl Nejvyšší soud ve svém zdůvodnění.
