Článek
Označuje se jím pomyslný okamžik, od kterého jde veškerá mzda na konto občana. Do té doby jeho příjem připadá státu.
Medián OECD odpovídá přesně českému dni daňové svobody, průměr je pak o deset dní napřed - 7. června.
Jako první byl letos den daňové svobody v Irsku (25. března), poté ve Švýcarsku (7. května) a v Jižní Koreji (19. května).
Nejpozději naopak bude ve Francii (26. července), Belgii (19. července) a Finsku (17. července).
Den daňové svobody bude letos o osm dní dříve než loni
Z okolních států je dříve než v ČR na Slovensku (10. června) a v Polsku (13. června). Později je v Německu (21. června) a v Rakousku (3. července).
Češi budou letos podle žebříčku na stát pracovat 167 dní, tedy o osm dní méně než loni.
Liberální institut při výpočtu vychází z kalkulací OECD. Tato metodika využívá odhad poměru veřejných výdajů na hrubém domácím produktu.
„Ve dvou letech koronavirové pandemie zažila ČR dva daňově nejméně svobodné roky a bohužel jsme se posunuli do nového normálu, kdy podle všeho budou stamiliardové schodky zcela běžné,” uvedl ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.
„Nová vláda fiskální situaci zdědila, nelze ji proto za pozdní den daňové svobody letos kritizovat. Uvidíme, jak se k tomu postaví v dalších letech. Můžeme ji ale kritizovat za další navyšování schodku,” dodal Pánek.
Den daňové svobody Češi oslaví za měsíc
Termín dne daňové svobody v metodice institutu podle něj také negativně ovlivňuje válka na Ukrajině. Vliv má i pandemie koronaviru.
„Ta však v letošním roce už nemá přímý vliv jako v uplynulých dvou letech, spíš nastavila nový fiskální normál. Průměrný den daňové svobody v zemích OECD se posunul o téměř devět dní dále, v ČR pak o tři týdny,” uvedl Pánek.
„To není akceptovatelné, státní rozpočet pak nemá kde brát na pomoc Ukrajině či na sociální politiku v době vysoké inflace,” doplnil.
Podle výpočtů společnosti Deloitte nastane den daňové svobody v ČR letos 18. června.
Metodika Deloitte pro výpočet dne daňové svobody rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícím podílu celkových daňových příjmů vládního sektoru a čistého národního důchodu.