Částice o průměru do pěti mikrometrů, tzv. mikroplasty, které se do vodních toků a nádrží dostávají většinou z odpadních vod, nedokážou úpravny vody zcela odstranit. Technicky by to bylo možné, ale je to drahé. V litru upravené pitné vody tak zůstává 300 až 900 částic. Studie o jejich dopadu na zdraví lidí dosud chybí.

„Velmi drobné částice o průměru do pěti mikrometrů se dají odstranit nejhůře,“ potvrdil ČTK ředitel ústavu a první autor studie Martin Pivokonský.
Tři úpravny, na které se výzkum zaměřil, se liší zdrojem vody i používanými technologiemi. Jedna čerpá vodu z velké nádrže, další z malé nádrže a poslední z řeky, která protéká průmyslovou oblastí. Vědci zkoumali surovou vodu i tu po úpravě.

„Úpravny vody v závislosti na vodním zdroji a použité technologii dokázaly odstranit 70 až 83 procent mikroplastových částic,“ konstatovali akademici. Úpravna tak nezadrží až 30 procent mikroplastů ve vodě. Technologie nejsnáze zachytí větší mikročástice, ale ve vzorcích převažovaly ty malé. Průměr menší než 10 mikrometrů mělo 95 procent částic.

Nejvíce ve vodě po úpravě zůstávají ty drobné, kolem jednoho mikrometru,“ řekl Pivokonský.

Mezi nejčastějšími je také PET

Dosavadní analýzy se přitom zaměřovaly hlavně na částice o velikosti přesahující pět mikrometrů, podle vědců z Ústavu pro hydrodynamiku je proto pravděpodobné, že celkové znečištění mikroplasty podhodnocovaly.

Celkově vědci našli ve vodě mikroplasty z 12 materiálů. Materiál 70 procent nalezených částic tvořil polyetylentereftalát, známější pod zkratkou PET, a dále polypropylen a polyetylen.

Podle Pivokonského mikroplasty zbývají ve vodě nejčastěji po čištění odpadních vod. Mikroplasty obsahují zejména vody z praní, různá peelingová mýdla a gely nebo čisticí prostředky do myček. Velkým zdrojem mikroplastů je rozpad větších plastových předmětů, které někdo vyhodil, ale i automobilová doprava, zejména obrušování pneumatik.

Podle Jindřicha Kotase, technologa z firmy EuroClean, která se zabývá úpravami vody, lze z ní mikroplasty odstranit velmi jemnou membránovou filtrací. „Membránové filtry jsou ale velmi drahé a při protlačování vody přes ně dochází kvůli jejich odporu i k obrovským tlakovým ztrátám,“ řekl Právu.

Co to dělá s lidským tělem?

O mikroplastech ve vodě, ale i ovzduší se už pár let mluví nejen v odborné veřejnosti. Zda a jaký mají dopad na lidské tělo a zdraví, o tom se ale spíše spekuluje. „Zdravotní nezávadnost nebo naopak škodlivost není dosud prozkoumaná,“ podotkl Pivokonský.

„To, že tyto látky v přírodě jsou, se ví dávno, ale samy o sobě asi tělu nic nedělají,“ sdělil Právu profesor Štěpán Svačina, přednosta 3. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Dodal, že mikroplasty jsou běžně v rybách. Výzkum se rozšiřuje, ale u člověka nejsou žádné průkaznější studie. „Určitě se ale tyto látky vážou s tím, co je toxické, třeba změkčovadla umělých hmot typu ftalátů. Ty mají vztah k cukrovce a dalším nemocím,“ uvedl profesor. Podle něho se u některých vodních živočichů při toxické dávce sníží počet vajíček nebo také méně rostou potomci.

Dodal, že před deseti lety byly umělé hmoty ftalátů plné. „Dnes už tam nejsou, ale mikročástice určitě mohou vychytávat škodlivé látky z prostředí a dopravovat je do organismu. Tyto částice mohou být dokonce obsaženy v lécích,“ sdělil Svačina.

Nesplachujte kontaktní čočky
Mikroplasty pocházejí z různých zdrojů. Jednak se odlamují z větších kusů (největší část plastů tvoří obaly), pak jsou také padesát let přidávány do kosmetických přípravků kvůli exfoliaci, tedy stručně řečeno vydrhnutí.
Jsou v oceánech, sladkovodních systémech, v kohoutkové vodě i v balených vodách. Jedna ze studií, o níž letos informoval britský deník The Guardian, odhalila přítomnost mikroplastů v 90 procentech lahví s balenou vodou v devíti různých zemích světa. Šlo o vody od jedenácti různých výrobců, z nichž některé se prodávají i v Česku. V každém litru bylo průměrně 325 mikročástic a nejvíce až 10 tisíc.
Jak upozornil list The New York Times, na problémy si lidé zadělávají také tím, že nevyhazují použité kontaktní čočky do koše, ale splachují je do záchodu. Průzkum Americké chemické společnosti v Bostonu ukázal, že touto cestou se čoček zbavuje 20 procent tamních obyvatel.
Výzkumníci ale upozornili, že čočky se v úpravnách odpadní vody snadno nerozloží, ale spíše se rozpadnou na drobné částice, které čističky nemusejí zachytit. Jen v USA kontaktní čočky nosí 45 miliónů lidí. Studie odhadla, že ročně je jich tam do vodního systému spláchnuto nejméně 22 tun.

Moře a řeky jsou plastů plné

Na světě se v roce 2016 podle dostupných dat vyrobilo 335 miliónů tun plastů, z toho jen v Evropě to bylo 60 miliónů tun.

Produkce přitom rapidně roste. Zatímco v roce 2015 bylo vyprodukováno 322 miliónů tun, odhady pro loňský rok už hovoří o asi 400 miliónech tun.

Zhruba polovina plastů se vyrábí v Asii a nejvíce v Číně, která vyprodukuje téměř třetinu veškerých plastů na světě. Podle Evropské komise tvoří plasty celosvětově 85 procent odpadků v mořích.

Ve světovém oceánu až 236 tisíc tun

Množství mikroplastu ve světových mořích zkoumaly desítky vědeckých výprav už od 70. let minulého století. Studie publikovaná v magazínu IOP Science před třemi lety odhadovala, že ve světovém oceánu plave až 236 tisíc tun těchto mikročástic.

Skutečnost je ale možná mnohem horší. Jedna britská studie nedávno popsala, že při záplavách okolo Manchesteru v letech 2015 a 2016 bylo do moře spláchnuto více než 40 miliard mikročástic a že na jediném čtverečním metru dna Temže do hloubky deseti centimetrů leží více než půl miliónu kusů mikroplastů.