Článek
Nové průzkumy ukázaly, že v pomyslném závodě o přízeň obyvatelstva dívají se ostatní ústavní činitelé na jeho vzdalující se záda už hezky dlouho. Když si k tomu připočteme stejně rychle rostoucí preference ODS (zatímco vládní ČSSD kulhá za komunisty), začínáme tušit, kudy vede cesta k srdci českého voliče. Český prezident, jak se tak konec roku blíží, mění své zvyklosti. Jestliže jeho vztah k církvi katolické a jejímu kardinálovi měl dlouho podobu vystydlé polévky, využije čas adventní k tomu, aby s arcibiskupem vypil kávu a snědl štědrovku.
S jasnozřivostí se pak vyjádří vlídně k česko-vatikánské smlouvě, té otevřené ráně na těle církve katolické, nejlidnatější církve v zemi, jejíž členové také jistě vyplňují dotazníky pro průzkum preferencí. I když sám patří k Československé církvi husitské, ryze české. Takticky je to bezchybné.
Jestliže do této doby jezdil v audi a bavoráku, neváhá slavnostně přesednout do auta sice taky z německého koncernu, ale zkompletovaného českými dělníky v české Mladé Boleslavi. Obětuje luxus cestování za podporu domácího průmyslu, tak kdo by tomu nezatleskal.
Prezident je v budování své popularity prostě cílevědomý. Určitě mu ji nepoškodí ani jeho odmítavý postoj k nápadu vybudovat na Pražském hradě takzvanou eurovesničku. Má k tomu nejméně tři důvody.
Jednak tím před veřejností prokazuje kompaktnost svých názorů. Když už varuje před evropským superstátem, potlačujícím národní identitu Čechomoravanů, bylo by divné, kdyby podpořil postavení eurodomečků nedaleko své kanceláře. Možná je mu v duchu ta myšlenka i sympatická, ale jejím autorem je přece Václav Havel, prezident ve světě (na rozdíl od Klause) tolik uznávaný. Takovou míru tolerance snad od současné hlavy státu ani nemůžeme chtít.
Především ale prezident dobře ví, čím je Pražský hrad pro národní cítění voličů. I kdyby postavení 25 domků v Jelení ulici jako symbolu nových členů EU bylo architektonickým supernápadem (a možná že je), měnit tvářnost národních svátostí je riskantní, aspoň pro popularitu. Je riskantní to i dovolit. Václavu Havlovi o popularitu nejde, může si vymýšlet cokoli, Václavu Klausovi ano. Pokud bude prezidentem, eurovesnička asi zůstane jen zbožným přáním.
PRÁVO 22. prosince 2003