Hlavní obsah

Voda v koši

Novinky, Jiří Hanák

Ájatolláh Muhammad Bakir Hakím. To jméno si zapamatujme. Je totiž možné, že se bude v novinách objevovat častěji. Protože v silách tohoto šíitského předáka je změnit americké vojenské vítězství v Iráku ve vodu v koši.

Foto: Petr Hejna

Laco Deczi

Článek

Ájatolláh Hakím není žádný saddámovec, naopak. Do íránského exilu jej vypudila jak světskost Saddámova režimu, tak jeho pronásledování šíitské většinové populace. Po vojenské porážce diktátora se ájatolláh Hakím v těchto dnech vrátil domů. S cílem vytvořit z Iráku islámský stát podle íránského vzoru. Kdyby se mu to podařilo, musel by Washington přemýšlet o tom, co to je, když se řekne šlápnout z bláta do louže či ukrýt se před deštěm pod okap.

Saddámův režim byl jistě krvavý a vůči vlastním občanům teroristický. Byl ovšem sekulární, nenáboženský. Už proto úvahy o jeho spojení s al-Kajdá byly neprofesionální, také se nikdy nepotvrdily. To jenom český ministr vnitra Gross posadil Američanům falešného hejla na nos tvrzením, že newyorský atentátník Atta se v Praze setkal s iráckým diplomatem. Také se dosud v Iráku nenašla ani stopa po zbraních hromadného ničení. Na otázku, čím tedy konkrétně a aktuálně Saddámův Irák ohrožoval bezpečnost Spojených států, hledá se těžko odpověď. Nebude-li výsledkem vojenského tažení Spojených států zklidnění regionu, především izraelsko-palestinského napětí, zbude Američanům z celého tažení jen irácká ropa a noha ve velkém dreku.

Nebezpečí vzniku Iráku islámského chtějí Spojené státy eliminovat vybudováním Iráku demokratického. Silou jistě lze demokracii dosadit a prosadit, Německo po druhé světové válce je toho příkladem. Jenže tam se demokracie jen vracela a společnost alespoň zdráhavě souhlasila. Nezdá se, že by to byl případ Iráku. Demonstruje-li už nyní jeho šíitská většina pod heslem "ano islámu", co si Američané mohou slibovat od svobodných voleb, bez nichž demokracie nelze? Alžír byl demokratický do okamžiku, kdy ve svobodných volbách zvítězili politizující muslimové. Po zásahu armády je země už léta v občanské válce. Kdo by zasáhl v Iráku? Armáda se šíitskou většinou sotva. Tak tedy Američané. To by tam ovšem museli zůstat. A proč ne, když irácká ropa, jejíž vlastnictví si už Američané na rok vymínili, poteče. Z prodělku politického může být náramný kšeft a vítězství nad terorismem může mít prazvláštní podobu. A čas dá zapomenout na ledacos.

PRÁVO 13.  května

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám