Článek
„Jsou to smutné příběhy, kdy většinou ohrožené ženy i po svých otřesných zážitcích chtějí svým protějškům dát další šanci. Bez odborné pomoci se za nějaký čas k nám často vracejí s tím, že jsou opět oběťmi domácího násilí,“ konstatuje Tomáš Ján, ředitel Centra sociálních služeb Praha (CSSP), které provozuje Intervenční centrum, jež pomáhá obětem domácího násilí.
„Bohužel nejde o výjimečné případy. Těžko odhadovat čísla či procenta, ale nepomůže-li první vykázání, opakuje se podle naší praxe v průměru nejčastěji třikrát. Některé oběti potřebují čas. Násilníci často tlačí, slibují, prosí. Na druhé straně pak si stěžují policisté. Jsou z toho frustrovaní. Mají nechuť někoho vykazovat zas a znovu. Stejnou frustraci samozřejmě cítíme i my, když se snažíme obětem všemožně pomáhat. Ale pořád je lepší vykazovat pětkrát než přijet poté už k nezvratné tragédii,“ řekla Právu ředitelka Intervenčního centra Barbora Holušová.
Vybavila si i jeden případ, kdy policisté skutečně vykazovali násilníka i napopáté, tam však podle ní šlo o mimořádný problém dvou patologických osobností. Když pracovníci centra pomáhali – říkejme jí – Marii, doufali, že tak zachránili mladou maminku a chlapečka. O dva roky později se však nestačili divit.
Tehdy policie vykázala ze společného bytu jejího o patnáct let staršího partnera kvůli tomu, že ženu fackoval a narážel ji na zeď. Po jednom útoku utrpěla takovou ránu do hlavy, že byla ohrožena na životě, dostala se do rukou lékaře a ten, jakmile uviděl i další modřiny a stopy dlouhodobého bití, okamžitě zalarmoval policii. Ta násilníka na 10 dní vykázala. Soud poskytl ženě s dítětem další ochranu a vykázání prodloužil na měsíc. Žena se odstěhovala do bytu svého dědečka za Prahou a vše vypadalo vyřešené.
Kam jít?
„Nedávno, po dvou letech od první záchrany, žena volala pracovníkům znovu. Popisovala, že se k partnerovi vrátila a nyní opět řeší opakované útoky a násilí. Mezitím se ale za násilného partnera provdala a má s ním dalšího, dnes dvouměsíčního syna. Situaci má nyní složitější, dědeček mezitím zemřel a ona tím ztratila útočiště,“ popsala Holušová vývoj tohoto případu.
„Ve spolupráci s Intervenčním centrem si připravila plán odchodu. Spojila se také se sociální pracovnicí a právničkou a připravila návrh na úpravu poměrů k synům. Naštěstí se jí nakonec podařilo zajistit ubytování u příbuzných daleko od Prahy,“ doplnila Holušová s tím, že tento příběh není bohužel ojedinělý.
Jakmile nechá oběť násilníka vrátit se, je určitý čas klid. Ale bez terapie a práce obou se nikdy nic skutečně nezmění.
„Z našich zkušeností mohu říci, že je v takových případech klid pár měsíců. Po půl roce se však násilník k útokům uchýlí znovu,“ říká ředitelka Intervenčního centra. Na špičce regionů v počtu případů domácího násilí stojí Ústecký kraj, za ním je Moravskoslezský, třetí je pak česká metropole.