Článek
Politická strana se v podstatě může chovat dvěma způsoby. Může prosazovat svůj program kombinovaný s momentální potřebou země, v rámci daných možností a s vědomím rizik takové politiky. Anebo může prosazovat svůj zájem být za každou cenu mocnou silou, aby mohla dobře živit sektu svých funkcionářů a spolupracovníků.
První způsob je vzácnější, sociální demokracie Vladimíra Špidly se pro něj přesto rozhodla a teď v tom lítá. Chystá se provést reformu, která je pro stát nezbytná, ale pro politickou stranu sebevražedná. Docela dobře se může stát, že její "dobrý skutek" bude po zásluze potrestán a po dalších volbách zmizí nadlouho v opozičním přízemí. ČSSD to odskáče proto, že je nejsilnějším symbolem vládní politiky, víc než její koaliční partneři. Volič totiž není soudce, aby poměřoval zásluhy a viny. Volič má právo chovat se naprosto iracionálně a politici s tím musí počítat.
A aby v Lidovém domě nezapomněli, co je čeká, jsou čas od času zmrskáni nějakým tím průzkumem voličských, kolmo padajících preferencí, naposledy od TNS Factum.
Jak vidět, ČSSD se takovými průzkumy nechá ochotně terorizovat. K zoufalým reakcím na ty jobovky - a taky strachem, že Kalousek ve vládě zahájí "luxovskou" opozici - patří třeba Škromachův nápad instalovat ministrům koaličních partnerů za zády vlastní ministry stínové. Nic proti tomu, jen ať se odborníci tuží, ale proč z toho vyrábět mediální událost? Ať pan místopředseda chce nebo nechce, vůči koaličním partnerům to teď zní jako výhrůžka.
Šéf poslaneckého klubu ČSSD Petr Ibl by zase to zoufalství ukončil mimořádnou konferencí, ne-li dokonce sjezdem. Není mi docela jasné, k čemu by taková razance vedla. Pravděpodobně k výměně předsedy. Pak asi autor toho nápadu věří, že kdyby v čele ČSSD stanul třeba národem oblíbený Stanislav Gross, překopírovala by se jeho obliba automaticky na celou partaj. Jenže ono by to mohlo být naopak a neoblíbenost partaje by mohla krutě pošramotit dlouholetou oblibu miláčka davů. Hrůza pomyslet!
Výsledky průzkumů říkají, jak by dopadly volby, kdyby se konaly zítra. Jenže ony se mají konat až v roce 2006. Být sociální demokracií, zabýval bych se terorem preferencí teprve v čase, kdy to bude mít význam.
PRÁVO 15. listopadu