Článek
Od ostatních školáků se dívenka liší, osmiletá Sára je postižená vážnou nemoci a prakticky nepohyblivá. Proto je teprve v první třídě. Její možnosti komunikace jsou ovlivněné nemocí. Vlastně podle lékařů měla žít tak dva roky. Péčí rodiny přežila a její stav se i lepší. A protože dosáhla věku, kdy se z každé slečny stává školačka, začalo i její vzdělávání.
Na konci prvního ročníku se dočkala vysvědčení. Samozřejmě ne ze všech předmětů. Jen z matematiky, jazyka českého a prvouky. Vysvědčení má formu slovního hodnocení, kdyby bylo prostřednictvím číslic, měla by tam tři jedničky. Z dalších předmětů je uvolněná. Těžko také chtít po tělesně postiženém človíčkovi tělovýchovné kousky a podobně.
Je jako každé jiné dítě jen s tím rozdílem, že nikdy nejde za školu.
„Je vděčnou školačkou, je ráda za zpestření života a stále vyžaduje něco nového,“ pochvaluje neobvyklou žačku učitelka hrušovanské školy Miloslava Kubíková. Do domu manželů Kališových, kde má Sára odpovídající zázemí s nutnými přístroji, dochází každý týden. „Sára se na učení vždy těší, jen se někdy stane, že ji při výuce potrápí problémy, vyplývající z její nemoci. Ale s tím se musí počítat,“ řekla maminka školačky Alena Kališová.
„V podstatě cílem vzdělávání je především aby dokázala sestavit z písmen slova, aby komunikace byla jednodušší. Paní učitelka se na každou výuku pečlivě připravuje a snaží se Sáru vždy něčím novým překvapit, aby co nejdéle udržela její pozornost a současně ji i pobavila,“ dodala.
„Je jako každé jiné dítě jen s tím rozdílem, že nikdy nejde za školu,“ komentuje výuku Sáry její učitelka. Sára podle ní opravdu chce stále něco nového. Sama školačka na otázku, jestli ji učení baví, odpověděla záporně. Na učitelku a nové věci se ale pokaždé těší.