Článek
Komunistická Korea vyhlásila třídenní smutek. Na výzvu Michaila Gorbačova nositelé Nobelových cen míru uctili Arafatovu památku minutou ticha. Neboť zesnulý prezident (dosud) neexistujícího palestinského státu byl také druhým teroristou, který onu prestižní mírovou cenu dostal. Po izraelském premiérovi Menachemu Beginovi.
Mezinárodní politika se asi bez jisté míry neupřímnosti neobejde, co však v souvislosti s Arafatovou smrtí předvádí Evropská unie, je pokrytectví. V celoživotním Arafatově terorismu je jeho mírotvorná epizoda z první poloviny devadesátých let právě jen epizodou. Tehdy pod tlakem okolností a aby získal sympatizanty v nynější Evropské unii podepsal s izraelskými předáky Rabinem a Peresem v Oslu dohody, které mohly vést k vytvoření palestinského státu. Naděje zmařilo zavraždění premiéra Rabina izraelským fundamentalistou před devíti roky. Nový izraelský premiér sáhl opět po politice tvrdé ruky vůči Palestincům. Arafatovo vedení odpovědělo první intifádou, kdy proti izraelským silám mladíci zatím metali jen kameny. Šťastné Arafatovy okamžiky, tehdy si vysloužil přízeň Evropské unie. Hle, David, který se brání kameny proti židovskému Goliášovi. Krev tehdy oboustranně tekla jen sporadicky.
Svoji mírumilovnost mohl Arafat potvrdit v říjnu 2000, kdy pod patronací amerického prezidenta Clintona jednal o izraelsko-palestinském problému s premiérem Barakem. A tam se prokázalo, jak to s tou Arafatovou láskou k míru je. Od Baraka dostal nabídku, která se nedala odmítnout: palestinský stát okamžitě, o deseti procentech sporného území se může poté už klidněji jednat, dokonce i v otázce Jeruzaléma Barak naznačil drobné ústupky. Arafat odmítl a rozpoutal druhou intifádu. Nesmírně krvavou pro obě strany. V Evropě mu to však na pověsti mírotvorce neubralo a z pokladny EU tekly miliardy dolarů Arafatově samosprávě. Palestinci z nich měli pramálo, zato Arafat zemřel (podle autoritativního časopisu Forbes) jako devátý nejbohatší muž světa.
Sluší se samozřejmě při pohřbu o mrtvém mluvit dobře, ale Evropa by to neměla přehánět. V Arafatovi odešla asi největší překážka mírového řešení na Blízkém východě. I když taktně pomlčíme o letité Arafatově teroristické činnosti, toto je pravda, kterou by si Evropa měla připustit.
PRÁVO 13. listopadu 2004