Článek
Nyní to tedy má za sebou a při nasazení nejvyšší možné tolerance a zdvořilosti lze říci, že jeho počin vyvolal rozpaky. Sotva se totiž najde někdo, kdo dokáže pochopit smysl tohoto velkolepého plácnutí do vody. Leda že by - ale to bych panu ministrovi skutečně nechtěl podsouvat - mělo být smyslem cvičení lehké namydlení schodů vlastní straně ve chvíli, kdy už má i tak dost kluzko pod nohama.
Stvořit a obhájit dvouletou vládu v současném politickém povětří je přece úkol značně delikátní. Svůj program musí velice rafinovaně štrikovat. Předběhnout tyhle jemnůstky zveřejněním konkrétní resortní koncepce, která navrch obsahuje politicky třaskavou směs, to se opravdu nehodí.
Zejména v ČSSD se sváří návrh zvednout spoluúčast pacientů s principy a s volebním programem. Právě vyšší platby však Jozef Kubinyi včera odstřelil svou salvou na rozloučenou. Jenže co tak podivně (a zaslouženě, protože nečasově) vyletělo oknem, to se sociálním demokratům vrátí dveřmi. Protože se spíše bude muset změnit volební program, než by problémy se zdravotnictvím zmizely samy od sebe. A čekat, že na zvýšenou spoluúčast připraví občany novináři, vypadá pramálo zodpovědně.
Ještě je tu sice teoretická naděje, že se všechno nějak šikovně zvrtne a že tvůrce nové vlády naopak Kubinyiho koncepci využije jako návnadu pro část opozice, ba i koalice. To by ovšem nesmělo být dva roky do voleb, což není vhodný čas na reformy, a příští premiér by nesměl by mít větší problémy s vlastní stranou než se všemi ostatními.
Raději tedy realisticky počítejme s tím, že reforma zdravotnictví (opět) počká, než nám ji pěkně natvrdo nalinkuje Modrá šance.
PRÁVO 23. července 2004