Článek
Může být. Váha a tlak Zemanovy osobnosti, vyjádřené v politických kilopondech, mohou oslabit "proevropský" tým, "jištěný" Hanou Marvanovou a opírající se pokud z nich povýtce nebyl přímo sestaven o expremiérovy protivníky. Ale největší ránu své síle, věrohodnosti a identitě si může zasadit jen tato vláda sama. Myslím, že už tak učinila, a to jednomyslným "ano" požadavku USA na účast naší chemické jednotky ve válce proti Iráku.
Učinila tak i válečnou, mezi politickým školením mužstva a psychologickou masáží kolísající rétorikou ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, který nebyl ani premiérem vykázán do patřičných mezí.
První hořké plody tohoto v delší perspektivě, leč přece politicky sebevražedného kroku zažíváme již v těchto dnech, kdy agentury k chystané válce hlásí: USA a Británie jsou v OSN v rostoucí izolaci. Svádí to dodat ... a Česká republika.
Vždyť zatímco se ministr zahraničí Cyril Svoboda na kameru chlubil agitačním ohvězdičkovaným logem ANO (Evropské unii), vyhlásil tandem Francie-Německo, nepochybná osa a páteř Evropské unie, velmi výrazné NE zbrklému válečnému řešení irácké otázky. "Jste na nesprávné cestě," vzkázal veřejně kancléř Schröder jestřábům. Prezident Chirac říká jen jinými slovy totéž: "Válka je nejhorším ze všech řešení." A francouzský ministr zahraničí de Villepin již v úterý konstatoval: "Nyní nic neospravedlňuje útok na Irák."
Duchovní vlast Vladimíra Špidly, Socialistická internacionála (SI), schválila v pondělí římskou rezoluci o Iráku, v níž se socialisté ze 130 zemí staví proti "všem vojenským akcím, které by měly jednostranný charakter, a proti preventivnímu útoku".
Co s tím? Samozřejmě že všechno v životě i v politice je složitější. Zjevnou povahu Husajnova režimu ve spojení s možnými zdroji ničivosti nemůže nikdo jen tak pominout. Ani SI, která připustila vojenskou akci, jež by ovšem v protikladu k názoru ministra Tvrdíka a v jistém odstupu od mlhavosti českého pojetí mandátu OSN "respektovala mezinárodní právo... a to s výslovným souhlasem Rady bezpečnosti OSN".
Jenže to, co se dere do popředí, je otázka po skutečných motivech válečníků ("Kolik životů za barel?" ptají se tisíce demonstrantů po celém světě) a úpěnlivé hledání záminek pro rozpoutání války. Britský premiér Tony Blair se už donutil až k blábolům o "vazbách mezi členy al-Kajdá a lidmi v Iráku". Že ho pak oficiální iráčtí spíkři označili za lháře, sluší se přehlédnout.
Nesluší se však přehlédnout, že Blairův krajan Michael Chandler, předseda výboru OSN, který dohlíží na sankce proti síti al-Kajdá, popřel existenci důkazů premiérova tvrzení. "Nic dosud v rukou nemáme a nikdo nebyl s to cokoli poskytnout."
Je jasno... Ale vše je opravdu složitější. Pod tlakem neexistujících důkazů a hlavně až běda existujícího veřejného mínění kličkuje také Británie. Dala najevo, že inspektoři mají mít čas a že by Blixův tým měl předložit zprávu o Iráku nejen 27. ledna, ale i 14. února. To je takřka stejný postoj, jaký zaujímá "protiválečné" Německo!
Zůstanou USA a ČR samy? Asi ano, soudě podle domácích nejen Tvrdíkových reminiscencí na Adolfa Hitlera, který bohužel nebyl (jako Saddám bude) preventivně zastaven. Soudě i podle tuzemských úvah, že ampulku s antraxem je možno lehce ukrýt zahrabáním do písku atd., jde o americkou inspiraci. Iráčané mohou ukrýt zbraně kamkoli, třeba do děr, řekl ministr obrany USA Donald Rumsfeld. A jeho poradce a bývalý šéf CIA James Woolsey s aktuálním kritickým břitem připomíná dávnou ústupnost Evropanů před Hitlerem.
Ale ne, sami, jen s USA po boku nezůstaneme. Rumsfeld, kudy chodí zdůrazňuje, že Německo a Francie, "s nimiž jsou problémy", jsou pouze členy starého NATO a nejsou celá Evropa. A potvrzuje tak jasnozřivost pozorovatelů, kteří loni usoudili, že přijetí deseti nových členů středovýchodní Evropy do Aliance a již dříve Česka, Maďarska a Polska před útokem na Jugoslávii (1999) kalkulovalo i s tímto cílem: novicové budou za vstup zavázáni především Spojeným státům. A budou sledovat jejich politiku...
Je mi líto, že se proevropská vláda ocitla v tlačenici válečníků nejen před iráckými, ale i evropskými hradbami. Nic ji tak neohrožuje jako "sedačka" v tomhle trojském koňovi.