Hlavní obsah

Makání a prácička

Novinky, Jiří Hanák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Shodou okolností ve stejný den, kdy česká vláda zpřísnila podmínky pro vyplácení podpor v nezaměstnanosti, udělil Brusel Česku kartáč takřka generální: vysoký deficit, málo vysokoškolsky vzdělaných lidí, špatné právní prostředí pro podnikatele, vysoké daňové zatížení zaměstnanců, nízká produktivita práce a ještě nějaké blechy velikosti bernardýnů.

Foto: Anna Čelouchová

Smím prosit? Přijďte si zatančit s velikonočním kuřetem.

Článek

Zpod bruselské sprchy vypadá nový zákon o zaměstnanosti jako acylpyrin ordinovaný na komplikovanou frakturu.

Zákon je to rozumný. Není přece nic špatného, podmiňuje-li výplatu podpor nezaměstnaným jejich účastí na veřejně prospěšných pracích. Ostatně nového to není nic. Už V+W ve hře o Golemovi zpívali: "Kéž by sněhovým hávem přioděla se nám stověžatá matička! Aspoň z odklízení sněhu koukalo by makání a prácička!" Tak zlé jako v třicátých letech to dnes v Česku jistě není. Tehdy šlo o to, vydělat si vůbec pár šestáků, dnes jen o potvrzení nároku na nezaměstnaneckou podporu. Fakt je, že když se v zimě "sněhovým hávem" přioděla celá republika, odklízet sníh neměl kdo, ačkoliv podporu bral milión nezaměstnaných rukou.

Do jisté míry ovšem chápu nelibost poslanců ODS nad tímto zákonem. Kdo bude řídit a kontrolovat ty práce? Nebudou se kvůli tomu množit úředníci jako nezmaři? Co s očekávanou záplavou omluvných lékařských potvrzení? Budou se kontrolovat? Kdo a jak? Přesto: za pokus to stojí. Lepší než nic.

Horší je to s tím evropským kartáčem. Od biblických časů každý hospodář ví, že projí-li v zimě osivo, příští rok bude hladovat, protože zasít nebude co. Ani Klausova, ani Zemanova vláda si s nějakými reformami hlavu nelámala. A "osiva" ubývalo: v tunelech, ve zkrachovaných bankách, v růstu mezd nepodloženém růstem poduktivity, v sociálním systému, na který republika nemá. Teprve Špidlova vláda (poté, co její šéf vystřízlivěl z předvolebních fantasmagorií) se k reformě odhodlala. Sociálně maximálně citlivé, tedy nedůsledné, nesystémové a na dlouhé lokty roztažené. I stala se terčem útoků bolševiků levých i pravých. A zejména odborů, jako by reformu vláda dělala pro svou kapsu či pro volební preference. Přitom se snaží zachránit jen to, co z "osiva" zbývá, aby nebylo hůře.

Doba, kdy národ byl ochoten k obětem, se promrhala. Když už jsme u těch sedláků. Znali odjakživ i základní pravdu: aby něco mohlo vonět (posvícení), musí to nejdříve smrdět (hnojení). A Brusel nám tuto pravdu svým kartáčem jen připomenul.

PRÁVO 9. dubna

Reklama

Výběr článků

Načítám