Článek
Do vojenského prostoru se lidé doslova „hrnuli“ z Mrskles, Hluboček, Smilova, Města Libavá, Nových Oldřůvek, Luboměře, Kovářova, Zeleného kříže a Daskabátu. K vstupním stanovištím přicházeli pěšky, přijížděli v autech, na bicyklech, koloběžkách, někteří využili speciálních vlaků a zejména rodiny s dětmi a starší občané i autobusů, které pořadatelé vypravili z Olomouce a Velké Bystřice
Novinkou pro cestující v autobusech byl výklad od členů Okrašlovacího spolku Lubávia, v jejichž hledáčku je historie a vývoj Libavé a jejího okolí. „Škoda, že kvůli nedávnému velkému lesnímu polomu a zaklíněným stromům, u kterých hrozí pád, jsme museli uzavřít okolí Varhoště a pramenu Odry. Hlavně pro méně zdatné cyklisty je to tam ideální. Nedalo se ale nic dělat,“ uvedl Wasserrab.
Lidé se hrnuli ze všech stran
Akce se obešla bez úrazů
Zároveň kvitoval, že celá akce se obešla bez vážnějších excesů a úrazů. „Jen ze Smilovské střelnice jsem musel vyhánět turisty, kteří tam neměli co dělat. Zákazové tabule tam jsou, ale znáte to, pár neukázněných se vždycky najde,“ podotkl šéf Bílého kamene.
V průběhu předchozích čtyřiadvacet ročníků na Bílý kámen podle něj zavítalo přes 92 tisíc návštěvníků. „Nejvíce jich dorazilo před čtyřmi roky, a to 6439, nejméně před sedmi lety, kdy hodně pršelo. To jich bylo jen asi 1900. Z celkového pohledu už to zdaleka není regionální akce. Přijíždějí k nám a to opakovaně lidé z celé republiky, třeba z Plzeňska, Domažlicka, ale i ze zahraničí, hlavně Poláci, Slováci a poslední dobou i Rakušané,“ uzavřel Wasserrab.
Naposledy jsem tu byl s tankem
Mezi účastníky, kteří na Libavé letos nebyli poprvé, patřila například Olga Prokešová z nedalekých Bystrovan. „Bílý kámen jsem už několikrát absolvovala. Je zajímavé vidět místa, kam se běžně nesmí. Pokaždé sem ale nemusím. Někdy, už doma, mě odradí, když si vzpomenu na první pětikilometrový kopec,“ řekla Právu Prokešová.
Zdeněk Bílek z Chrástu u Plzně měl naopak letos na Bílém kamenu premiéru. „Mám rád všechno, co se týká armády. Libavá mi však nevycházela. Čas jsem si našel až teď a nelituji. Je to tady hodně atraktivní podívaná. Nečekal jsem však, že tu bude tak plno,“ svěřil se Bílek.
Úplně jiné pocity prožíval Aleš z Dolan u Olomouce, který se na Libavou vrátil po více než dvaceti letech. „Tehdy jsem tu byl s tankem, dnes jsem sem přijel a to vůbec poprvé s kamarády na kole. Přece jen, je to rozdíl. Celkově ale perfektní, hlavně ta naše parta, úžasní lidé. Jen nožičky trochu bolí,“ smál se Aleš.