Článek
Kyselé hrozny se tomu říká. Přesněji řečeno dětinská snaha odvést pozornost jinam. Tím nikterak nenarážím na předsedův věk, dávno mu už přece není deset. Z téhož kadlubu je ovšem i myšlenka o poznání staršího Mirka Topolánka, který zase objevil zbytečnost dvoukolového systému. Bodejť by ne, když druhé kolo připravilo ODS o krásnou naději vlastnit v Senátu polovinu křesel.
Potud tedy kouzlo nechtěného humoru, pojďme k věcem vážnějším. Česká televize nám v sobotu večer stručně představila všechny zvolené senátory. Jde vesměs o lidi, kteří cosi znamenají a váží nejen jako politici. Zvláště zajímavé je z tohoto hlediska vítězství Karla Schwarzenberga a Jaromíra Štětiny nad kandidáty ODS v Praze, která je tradiční volební baštou ODS. Většinový volební systém, zejména dvoukolový, je zkrátka - řečeno novodobou češtinou - o osobnostech.
Z toho ovšem pro poražené vyplývá, že jejich kandidáti jsou buď nevýrazní, anebo jsou to osobnosti s negativním volebním potenciálem. A třebaže každé pravidlo má své výjimky, totální selhání všech kandidátů za ČSSD určitě nemá nic společného s náhodou. Přitom nelze věřit, že strana tak početná nemá na výběr a dokonce ani není schopna najít nezávislé osobnosti, ochotné nechat se zapsat na její kandidátku. Jde spíše o to, jakým způsobem, podle jakých kritérií se kandidáti vybírají - anebo protlačují.
To se nedá zamluvit ani rádoby sofistikovanou výmluvou na volební účast, podle níž má ČSSD potenciálních voličů víc než kterákoli jiná strana, jenže bohužel mezi těmi, kdo nechodí k volbám. Pravda je asi těsně vedle: ČSSD má dost potenciálních voličů, ale ztratila jejich důvěru. Není divu, když zdá se ani ona sama neví, co vlastně myslí upřímně kromě snahy vládnout.
Máme ale už pondělí a povolební kocovina pomíjí, je na čase začít s vážným rozborem toho výprasku. Nepochybuji o tom, že se brzy dozvíme, jak upřímná dokáže být česká sociální demokracie sama k sobě. Pokud ovšem zůstane u těch kyselých hroznů, pak jí v dohledné době není pomoci.
PRÁVO 15. listopadu