Článek
Jenže on neodstrčil ani nepožádal a vystál si frontu jako každý jiný, a tak je to správné, poněvadž marná sláva, všichni si chceme co nejvíc zalyžovat, prezident, horník, doktor, řezník, funkce sem, funkce tam. Při sportování jsme si rovni. Prezident všem ukázal, že se nad nikoho nevyvyšuje a že je jeden z nás.
Bohužel dobře vím, jak to chodí v politice, kde každý dobrý příklad se dá zneužít. Nejeden politik, co je hluboko pod formátem prezidenta, při té zprávě určitě zavětřil. Vida - řekl si - postavit se s obyčejnými lidmi do fronty budí u veřejnosti (i u novinářů) sympatie, kterých se mně, známému parlamentnímu hulvátovi, nějak nedostává. Sláva, tudy na to!
A tak si představte, jak to bude vypadat, až vypuknou volby do Sněmovny. To bude úplně jiná kampaň, než jsme doposavad zvyklí. Proč jezdit do každé vesnice, řečnit tam před třemi diváky, nechat si nadávat od nějakého místního obejdy, proč za voliči dolejzat do zaplivaných hospod a ještě tam za ně platit! Vždyť stačí postavit se disciplinovaně do fronty, on už se tam nějaký redaktůrek s foťákem vyskytne. Problém ovšem nastane, až tito politici zjistí, že fronta je v Česku celkem vzácná věc. Na lyžařský vlek, to ano, ale na maso už ne, toho je dost, a vůbec všeho, když na každém rohu stojí nějaký hypermarket. Království za jednu blbou frontu!, budou volat zoufalí lídři kandidátek. Jenže to by tak hrálo, aby si s tím volební štáby politických stran neporadily.
Každá strana si třeba vycvičí jednotku pohyblivých aktivistů, kteří budou křižovat republikou a pátrat po nějaké frontě. Jakmile uvidí stát pět lidí za sebou, zavolají do štábu, politik sedne do auta s majáčkem, a než se kdo naděje, bude stát pěkně na konci fronty. Kdyby se náhodou přibelhala stařenka, klidně ji pustí před sebe. Jak ale politické strany znám, něco mi říká, že na náhodný výskyt front se spoléhat nebudou, kdepak, ty mají za ušima.
Spíš si každý kandidát chtivý poslaneckého křesla vytvoří suitu deseti věrných, kteří se od něho během kampaně nehnou. Říkat se jim bude třeba frontmani (neplést si s vedoucími bigbítových skupin) a tito věrní vždycky, když se na obzoru objeví novinář s fotoaparátem, okamžitě si stoupnou před nejbližším pekařstvím nebo zelinářstvím do fronty a náš kandidát se zařadí na její konec. Takhle nám ti politici budou před volbami vytírat zrak. xxx Řeknu vám, že jsem z toho už dopředu znechucen. Znevažovat dobrý lidský příklad, to je jim podobné. Proto jsem se rozhodl, jestli se někdy s panem prezidentem potkám u lyžařského vleku, přemluvím ostatní ve frontě a společně ho poprosíme, jestli by nás raději nemohl předběhnout.
PRÁVO 31. prosince 2004