Kam s ním? Rodiče marně bojují o místa ve školkách

Úřad veřejného ochránce práv už před rokem vydal stanovisko, v němž upozornil ředitele školek, aby se vyvarovali rozšířených diskriminačních praktik při výběru do mateřinek. Jenže ombudsman vydává jen nezávazná doporučení. A hlavně – komu dát přednost, když míst ve školkách je zkrátka málo?

Paní Martu odbytá odpověď školky dopálila. Školka se dopustila diskriminace dítěte, jemuž upřela právo na vzdělání kvůli sourozenci. „Pokud je při rozhodování o přijetí do mateřské školy znevýhodněno dítě, jehož matka/otec je na mateřské/rodičovské dovolené s jiným dítětem, jedná se o diskriminaci,“ stojí v ombudsmanově vyjádření.

S podobným jednáním se setkali i jiní rodiče ve velkých městech, kteří u zápisu do dotazníku museli uvádět, zda jsou na mateřské či rodičovské dovolené, a bylo jim „na rovinu“ sdělováno, že školka si na to dá pozor. Učitelky každý rok při zápisech vidí, jak souboj o místa ve školkách budí zlou krev – některé matky na mateřské s miminy v náručí čelí nevraživým pohledům konkurentek, pro něž bylo přijetí dítěte do školky existenční otázkou, neboť se nutně potřebují vrátit do práce.

Je to začarovaný kruh. Ředitelé mnoha mateřinek zejména ve velkých městech jsou pod tlakem silného ročníku dětí a často nevědí, jak dítě odmítnout, ačkoli splňuje veškerá oficiální kritéria, ale není pro ně místo.

Omezená kapacita školek přitom podle ombudsmana není důvodem, proč některé dítě přijmout a jiné ne.

Ministerstvo školství ještě nemá všechny kompletní údaje, ale podle některých odhadů letos znovu chybí místo ve školkách pro až 50 tisíc dětí. Tady půjde o desítky tisíc hlasů rodičů ve volbách.

I to je důvodem, proč všechny politické strany obecně slibují rozšířit místa ve školkách.

Například rozšířením tříd, přístavbou budov, které při odlivu dětí bude možné přebudovat na seniorské domy, nebo státními dotacemi těm, kteří jsou při nedostatku míst nuceni zůstat s dětmi doma – to nabízejí zelení. „S využitím evropských fondů a dotací ze státního rozpočtu poskytneme obcím prostředky na vytvoření dostatečné kapacity mateřských škol a jeslí. Prosadíme podporu zaměstnavatelů, kteří vytvoří pracovní místa pro matky a otce po rodičovské dovolené, a podporu služeb, které umožní lepší skloubení péče o dítě s pracovní aktivitou,“ slibuje ČSSD.

Lidovci ve volebním programu tvrdí: „S námi skončí pořadníky na mateřské školky. Budeme prosazovat právo rodičů na umístění dítěte do mateřské školy od tří let, podpoříme zřizovatele při zvýšení nových kapacit mateřských škol a dalších flexibilních forem předškolního vzdělávání.“ TOP 09 se vrací k nápadu minulého období, který zastavilo rozpuštění Sněmovny: „Budeme podporovat firemní školky a dětské skupiny prostřednictvím daňových zmírnění.“

Podobně se nabízí ODS: „Maminkám a tatínkům chceme dále pomoci vyšší podporou dětských skupin a firemních školek. Ty umožní v době nedostatku míst v klasických školkách, aby o jejich děti bylo postaráno v momentě, kdy chtějí například na částečný úvazek pracovat.

Zemanovci zase hlásí: „Nedovolíme další rozprodávání objektů mateřských škol pro komerční využití a zasadíme se o rozvoj a dostupnost těchto škol.“

Přidávají se i zelení: „Urychleně zavedeme zákonný nárok na místo pro dítě ve školce od tří let věku. Zajistíme předškolní zařízení pro děti od jednoho roku věku s postupnou garancí místa pro každé dítě od jednoho roku.“

Paní Marta se zlobí, že problémy stát a radnice neřešily včas. „Překvapuje mě, že si nikdo předem nespočítal, že přijde silný ročník. Napřed byly přeplněné porodnice, pak to přešlo do školek, ale někdo si asi myslel, že to rychle přejde a nemá cenu se tím zabývat,“ kroutí hlavou.

Nakonec se rozhodla dát své dítě do soukromé ekologické školky, do níž dojíždí přes půl města, aby se mohla vrátit ke své práci. A platí asi desetkrát víc než ve školce obecní – deset tisíc korun měsíčně včetně stravy, zatímco běžně se platí třeba tisícikoruna. Ani ona nemůže spoléhat na pomoc prarodičů, protože stále víc lidí zůstává v zaměstnání i v důchodovém věku. Lidé se častěji stěhují za prací, takže prarodiče na vnoučata ani nedosáhnou.

Pro soukromou školku se rozhodla i paní Tereza. Každý týden dojíždí na jeden den do práce do 150 kilometrů vzdáleného města. Staršího tříletého syna otec ráno odvede do školky, babička se stará o jeho dvouletého bratra, což není taková zátěž jako dvě děti, takže může i pracovat z domova.

Paní Tereza si od dětí na čas odpočine, byť je na celý den v plné práci, zbytek vyřídí z domova na dálku. S mladším synem přes týden dochází do hlídacího centra, kde může pracovat na počítači. S rodičovskou by si vystačila jen složitě. Ví ale, že to je vytloukání klínu klínem. Ve stresu je dítě i matka.