Článek
Všechny ty výroky o grosstapu, nacistech, komunistech a normalizaci zase o kousek posouvají k radikálnu tradiční pokřik, který se ozývá vždy, když se modří ptáci slétnou ve větším množství. Loajalita k Topolánkovi, dávaná mnohými straníky na odiv, však nemusí být jen předvolebně kašírovaná.
V jednom totiž mají pravdu, spolu s Topolánkem by mohla být v ohrožení celá ODS, přičemž tu zdaleka nejde jen o Kořistku. Do médií již před časem prosákl případ jihomoravského krajského manažera ODS Milana Venclíka, kauza kladenská či krumlovská a možná se vynoří nové. Nemá smysl hádat, kdo je lump a kdo větší.
Občanští demokraté měli minulý týden na konferenci jasno. Mluvili o záchraně polistopadové demokracie, kterou ohrožuje policejní stát. Jednoduchá předvolební taktika: ODS je stranou poctivců a vláda zneužívá svou moc. Protože je to zneužití masívní, musí občanští demokraté také volit ta nejtvrdší slova.
Věc by se však mohla mít třeba i takto: na ODS - a obrátí-li se karta, pak zase na ČSSD - se vždycky dá něco najít; pokud neexistuje například opozičněsmluvní krytí, může řada občanských demokratů skončit přinejmenším v cele předběžného zadržení, tak jako před časem Topolánkův tajemník Dalík s lobbistou Večerkem.
Funkcionáři ODS chtějí, aby byl svět politiky, korupce a policejních orgánů viděn černobíle. Přitom dobře vědí, že tomu tak není, že korupce neprobíhá stylem: "Dobrý den, mám tu pro vás úplatek."
Stejně tak je ale patrné, že orgány činné v trestním řízení nejsou sborem andělů a mezi politikou a policejní mocí také není neprostupná zeď. Sami představitelé státu přece mluví o příznivé či nepříznivé politické vůli k vyšetření té či oné superkauzy.
Mají pravdu ti, kdo v Kořistkově případě volají po jeho rychlém vyřešení tak, aby nikdo nezůstal na pochybách. Takové přání je ale trochu naivní. Žádná z dlouhé řady polistopadových velkých afér nebyla jasně vysvětlena, zůstala po nich jen neurčitá pachuť, což nejlépe dokládají finanční skandály - shodou okolností - občanských demokratů z poloviny 90. let.
Ty skončily procesem, v němž figurovali slavní neexistující sponzoři Bács a Sinha. Soud v roce 2000 sice rozhodl, že v hlavní kanceláři ODS došlo k porušení zákona, odpovědnost se však nikomu prokázat nepodařilo.
Nynější semknutost občanských demokratů kolem předsedy podle dumasovského Jeden za všechny, všichni za jednoho odráží očekávání dalšího napětí kvůli Kořistkovi, které celkově na ODS rozhodně nevrhá dobré světlo. Nepomůže asi ani "zrcadlovitě" obrácený případ bývalého poslance US Mariana Bielesze, o němž Dalík s Večerkem veřejně prohlásili, že měl vzít 15 miliónů korun za to, že se vzdá mandátu.
Otázkou je, zda by šerif Topolánek skutečně byl ochoten dát na oplátku ruku do ohně za každého výkonnou mocí oplývajícího spolustraníka. Stačí si jen vzpomenout na způsob přidělování bytů v centrálním plzeňském obvodě, kde byla, ve srovnání se skandálem s Kořistkou odpovědnost bývalého místostarosty ODS víc než zřejmá.
ODS má stále naději, že aféra Kořistka vyšumí nebo pro ni dokonce dopadne dobře, a proto by volání po pádu šéfa mohlo být zbytečnou ranou pro celou stranu, která by nejspíš spustila i "bratrovražednou" vnitrostranickou válku.
Pokud by případ Kořistka naopak dopadl pro ODS katastroficky, šerif Topolánek by musel "dobrovolně" odejít. Že by s sebou takový průšvih vzal i pořádný kus stranických preferencí, je víc než jasné.
PRÁVO 11. října