Článek
Vynalezli jsme světové unikum: sportovní přenosy, zprávy a dětské večerníčky střídavě ve dvou jazycích, jimž proto skoro každý rozuměl; šli jsme si na nervy způsobem, který všichni uměli jako velká rodina, zvládající veselky i pohřby mnohdy se skřípajícími zuby, ale vždycky bez nožů.
Když pak v roce 1992 vítězové slovenských voleb vyhlásili samostatnost, byli Češi v situaci muže, kterému po dlouhém manželství oznámí choť, že ho má po krk. Takové krize se primitivně řešívají tím, že tu ženu buď uprosí, nebo uplatí nebo vyrazí na ulici, aby si tedy beze všeho táhla jinam, ale pak - beze všeho!
Některé národy, kterým podobný úmysl oznámí etnická menšina, sáhnou i po zbrani. Je známo, že už první mord ve jménu národa uvolňuje temné pudy, jaké ještě před nedávnem vedly jen v Evropě k bezpočtu i masových vražd. Smírně rozejít se dokázali v roce 1905 jedině Noři s Dány, ale to už stály na hranicích kanóny.
Dva nadupané národy ve středu Evropy, jejichž spory párkrát dobublaly k varu, dokázaly rozdělit svůj majetek za pouhý půlrok a rozejít se bez jediné facky. I ti, co byli jako já proti, musí smeknout před výkonem politiků a spoluobčanů. Dá se říct, že nejzralejším plodem spolužití Čechů a Slováků byl jejich noblesní rozvod!
Čas ukázal, jak byl nezbytný i účelný. Národ tak silný, že odolal mnohasetleté maďarizaci, byl sice spojením s Čechy definitivně zachráněn před zánikem, ale chyběla mu sebedůvěra, jakou mají Češi po staletích vlastního státu prostě v genech. Onen, který dostali Slováci na šest let z milosti Adolfa Hitlera, tu potřebu jen zesílil.
Sousedi museli skoncovat s pocitem méněcennosti. Měli už plné zuby chyb, které jim, jak byli přesvědčeni, trvale diktovala Praha. Potřebovali dělat své vlastní! A udělali jich za dvanáct let svéprávnosti opravdu požehnaně. Ale přitom i stačili největší zkorigovat a jiným za pět minut dvanáct zabránit. Zapsali se do školy demokracie se zpožděním, ale dokázali odmaturovat včas.
A tak ty protivné, čerstvě vytyčené hranice začnou brzy znovu padat a po dokončení vnější ochrany Unie zmizí zas úplně. Co už padlo během odluky skoro absolutně, byla česká nadřazenost a slovenská žárlivost. Teď by se mohly vrátit do Čech i slovenské televizní pondělky, večerníčky s bačou a pejskem i společné sportovní reportáže. Tož to by bolo pekné, veru, hej!
PRÁVO 7. května