Evropské hlavní město kultury připravilo strhující podívanou

Bylo to kouzelné. Bylo to o nervy. Bylo to dojemné. Bylo to všechno dohromady. Náměstí očarované projektory videomappingu. Provazochodec stoupající k ochozu katedrály. Dunění nových zvonů. A k tomu nepřeberná várka dalších prvků, efektů, vjemů.

Dva roky příprav se zhustily do strhujících padesáti minut. Umělecký šéf projektu, ostřílený divadelník Petr Forman, v nich dokázal skloubit hudbu, světla, artistické výkony sto padesáti umělců i nadšení spousty dobrovolníků.

Hlavní část oslav odstartovala v sobotu po šestnácté hodině. Nejužší historické jádro v tu dobu nabízelo neobvyklý obrázek - uzavřené ulice bez lidí, bez aut, bez tramvají. Ale to se už ze čtyř shromaždišť v okolí centra daly do pohybu průvody symbolizující čtyři plzeňské řeky, které se slily na náměstí Republiky.

Každá měla více než tisíc hlav - umělci, sportovci, studenti, děti, zvědavci. Akrobaté, žongléři. Sokolové, dudáci, ragbisté, andělé. Plzeňáci i fandové z „Horní Dolní“. Všechny vyjmenovat nelze.

Po páté plochu náměstí zaplnilo na patnáct tisíc lidí, další tisíce se tísnily před velkoplošnými obrazovkami rozmístěnými v sadech i okolních ulicích. V půl šesté to začalo. Po trochu rozpačitém začátku přemaloval katedrálu, okolní domy i dvě obří plátna videomapping - mimochodem v rozsahu, který Česko ještě nezažilo. Projekce na fasády domů přiblížila ve zkratce historii města i nejvýznamnější plzeňské osobnosti.

Dvě stě čtyřicet metrů. To je vzdálenost mezi františkánským kostelem a věží bartolomějské katedrály, vzdálenost, kterou musel ujít nad střechami i nad hlavami diváků švýcarský provazochodec David Dimitri. Pod nohama lano, přesněji kabel o tloušťce 16,2 milimetru, a dvacetimetrovou hloubku - to když byl na začátku. Nebo šedesát, to když se blížil k cíli. „Hlavně, aby moc nefoukalo a aby kabel nenamrzal,“ přál si před svou plzeňskou misí Dimitri. To se mu nakonec splnilo. Dokonce ani nepršelo.

V 18.03 se přehoupl přes kamenný ochoz nejvyšší kostelní věže v republice. Bouřlivý potlesk vzápětí přehlušilo slavnostní vyzvánění nových zvonů. „To tady nebylo přes sedmdesát let,“ připomněl plzeňský biskup František Radkovský.

Za války zvony zrekvírovali Němci, na čtyři nové, jímž vévodí skoro šestitunový Bartoloměj, se lidé složili ve veřejné sbírce - zatím se vybralo téměř deset miliónů. Baterii zvonů ve věži katedrály doplňuje jeden menší starší.

Show na náměstí zakončil po čtvrt na sedm krátký koncert, mimo jiné vystoupil plzeňský rodák Jiří Suchý.

Hlavní program se sice uzavřel, Plzeň ale čeká dlouhá noc. Do devíti večer jsou otevřená muzea, tančí se třeba v Měšťanské besedě, ďábelským rytmem elektroswingu žije kulturní dům Peklo, až nad ránem končí řada barů, restaurací, klubů i putyk. A kdo to má rád na ledu, může zajít do baru vysochaného z ledových kvádrů - stojí a pomalu roztává v Kopeckého sadech.

Kulturní akce jsou připravené i na neděli. A pak na celý rok 2015 - v plánu je jich na šest set. Náklady na třídenní zahájení činily zhruba dvacet milionů korun, celkem projekt Evropského hlavního města kultury spolkne kolem tří set miliónů.