Článek
Jízda na historické drezíně je náročnější než na kole, stroj nemá pedály a jezdci se odrážejí jen nohama. Problémy pak přináší i brzdění. „Kdysi jsme na akci pět Slavkovů za tři dny absolvovali i dvoukilometrové sjezdy. To je pak člověk schopen zničit za tři dny troje tenisky,“ uvedl Jiří Fiala.
Jízda historických drezín. Vyznavači dřevěných odrážedel vyrazili v pátek z Uherského Brodu.
Drezína je ze dřeva, jen má okutá loukoťová kola obručí. Jedním z jejich výrobců je Josef Šohaj z Uherského Brodu. V jeho rukách vyrostly čtyři repliky historických drezín.
„Jsou to přesné kopie exponátů vystavených v mnichovském muzeu,“ řekl ČTK Šohaj. Jednu drezínu stavěl Šohaj kolem 300 hodin. Jezdí na ní jen při podobných setkáních. „Svezení je to ale strašné. Na takových kostkách velice trpí zadek. Naštěstí mám cyklistické kalhoty s plenkou,“ dodal s úsměvem Šohaj.
Jízda historických drezín. Nejmladšímu účastníkovi setkání je šest let.
Setkání drezín si nenechala ujít ani Ludmila Šohajová z Uherského Brodu. „Jezdím na nich už dvacet let. Ale většinou menší vzdálenosti kolem dvou tří kilometrů na podobných akcích. Na drezíně se dá udržet normálně. Je to přesně tak, jak když na odrážedlech jezdí malé děti,“ podotkla postarší dáma.
Mezi nejmladší účastníky akce patřil šestiletý David Páč z Ostrožské Lhoty. „Drezínu mi vyrobil děda, zatím jsem na ní jel jenom jednou,“ přiblížil chlapec. Nejstarší účastníci akce se blíží věkem k osmdesátce.
Jízda historických drezín začala v Uherském Brodu.
Drezínu, která byla ve své době převratným vynálezem, si nechal v roce 1817 patentovat německý lesmistr Karl von Drais. Pro bicykl se vžil název draisina či drezína. Tento typ kol byl posléze oblíbený hlavně v Anglii, ale jezdili na něm i nadšenci v českých zemích.