Článek
Postiženým studentům z doby největších represí mezi roky 1948 až 1956 se již této odměny dostalo. Požádat o ni mohou do konce letošního roku. Nařízení vlády, které jim to umožnilo, prosadila v roce 2009 někdejší ministryně úřednické vlády Miroslava Kopicová poté, co dvakrát neprošel ve Sněmovně návrh obdobného zákona.
Na ministerstvo došlo 1149 žádostí. Přihlásilo se dvakrát víc lidí, než se počítalo. Vláda proto musela sáhnout hlouběji do rozpočtu. Uspělo 994 žadatelů a místo původních 25 miliónů se vyplatilo 90,5 miliónu korun.
Odhad zní: 1400 postižených
Dobešovy současné odhady dávají tušit, že i nyní se vládní představa může od skutečnosti lišit. Podle informací vysokých škol bylo „v letech 1956–1989 v důsledku politické perzekuce ze studia vyloučeno asi 1400 studentů“.
Ministr tedy předpokládá, že odškodnění vyjde na zhruba 140 miliónů korun. Připouští sice, že se tato částka může vyšplhat až na 338 miliónů, ale tvrdí, že to bude méně. Nahrává mu fakt, že často nebude snadné určit důvody vyloučení ze studia, mj. i proto, že o vyhozených studentech dokumentace chybí.
Navíc bude podmínkou, aby žadatelé o odškodnění předložili doklad o mimosoudní rehabilitaci od komisí, které působily na školách v 90. letech. O rehabilitaci totiž řada vyloučených nikdy nepožádala. Mohou sice tento doklad nahradit jiným, ale to bude složité.
Jde například o potvrzení od sociálky, že pro přiznání důchodu se dotyčnému počítal každý rok znemožněného studia jako dva roky zaměstnání. Nebo případně o rozhodnutí soudu, z kterého vyplývá, že dotyčný je rehabilitovaným studentem.
Zájem o odškodnění bude. Již nyní někteří studenti vyhození po roce 1956 se obracejí na soudy a stěžují si na diskriminaci.
Peníze i čestné tituly
„Jsem přesvědčen, že to už mělo být dávno. Na tyhle věci holt bude muset ministr Kalousek peníze najít,“ reagoval šéf sněmovního školského výboru Walter Bartoš (ODS).
Problémy s prokazováním nároků očekává místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier. Nařízení se ho netkne, i když jako syn známého disidenta nemohl studovat vysněná práva a dostal se „jen“ na strojní fakultu. Na práva se ale přihlásil ještě v prosinci 1989.
„Těžko hodnotit, neznám podrobnosti, ale vím, že se to nebude týkat jen starých lidí. My jsme ještě týden před listopadem 1989 pořádali happening před pedagogickou fakultou, odkud chtěli vyloučit několik studentů za účast na demonstracích,“ zavzpomínal.
Než populisticky vyplácet peníze by podle něho bylo přirozenější umožnit lidem dostudovat a u starších postupovat jako v zákonu o třetím odboji, kdy se dorovnává důchod na průměrnou výši.
Otázkou je, zda ministr Dobeš bude měnit pravidla, která určila Kopicová: Pokud totiž rehabilitovaní studenti dnes již v důchodovém věku stihli před svým vyhazovem udělat alespoň jednu zkoušku, pak jim byl dodatečně přiznán „čestný“ akademický titul, který ale neznamenal, že mají vysokoškolskou kvalifikaci. Ti mladší, kteří vypadli krátce před dokončením školy, dostali možnost dostudovat „za zjednodušených podmínek“.