Hlavní obsah

Češky jako jediné v Evropě ukazují, jak žily vikingské ženy

Právo, Ludmila Žlábková

Minulost nás láká. Dokládá to obliba nejrůznějších historických bitev a rekonstrukcí válečných událostí. Hlavní roli v nich hrají udatní válečníci a hřmotné zbraně. Pokud se mezi účastníky objeví ženy, většinou pouze jako servis vojsku. Členky vikingské skupiny Brunnakr z Plzeňska se to rozhodly změnit.

Foto: Ludmila Žlábková, Právo

Ženy z vikingské skupiny Brunnakr představují běžný život obyvatel severských zemí v raném středověku.

Článek

„Vždyť bitvy a válečná tažení byly sice zásadními událostmi, které ovlivnily jak vývoj států a národů, tak život obyvatel v místě, kudy prošly, ale docházelo k nim zřídka. Většinu života neprožili ve válce. A právě tento obyčejný život chceme ukázat,“ řekla Právu Helena Šabatová.

Patronka krásy

Členkám skupiny, která vznikla před dvěma lety, učarovalo období raného středověku v severských zemích. Odkazuje k tomu i jméno jejich skupiny, které v severské mytologii označuje sídlo bohyně Idunn, patronky mládí, zdraví a krásy.

„U Vikingů měly ženy naprosto rovnoprávné postavení. Když chlap odjel na rok na dva do ciziny, přebírala žena veškerá práva, rozhodování o majetku, dokud se nevrátil,“ pokračovala Helena Šabatová. Hlavní starost však měla o domácnost a vaření.

„Když vaříme na historických akcích, používáme jen tehdy dostupné suroviny. Vaří se na sádle, používá se cibule, maso, kořenová zelenina, která se běžně používala k dochucování. Také sušené houby a sůl,“ vyjmenovala.

Z koření znali pouze kopr, libeček, možná majoránku a divoký kmín. „Až s výpravami do Středomoří začali Vikingové vozit orientální koření. Naopak problém nebyl od keltských dob, kdy byly v Evropě otevřeny solné doly, se solí,“ dodala.

Recepty Vikingové sice nepsali, ale zápisy ingrediencí v pokrmech se v písemných pramenech objevují. „Středověká Evropa už recepty zapisovala. A protože až do objevení Ameriky se prakticky rozmanitost surovin neměnila, i recepty musely být prakticky stejné,“ vysvětlila Šabatová.

Bez kurdějí

Vikingům se podařilo vyřešit třeba problém s kurdějemi. „Ženy a děti sbíraly brusinky a svařovaly je do medu. Námořníci si je brali na cesty. Každý z nich pak dostal po ránu lžíci brusinek a bylo po kurdějích,“ upozornila Šabatová. Bohužel pak na tento recept Evropa zapomněla, proto se celý středověk na moři umíralo na nedostatek vitamínů.

„Další náplní činnosti naší skupiny jsou textilie. Dokonce oblékáme řadu šermířů, protože chlapi si to většinou ušít neumí,“ pokračuje Helena Šabatová a zdůraznila, že veškeré oblečení je šité ručně. Nic na stroji. Používají sice tovární materiály, ale když je příležitost, sáhnou po ručně tkaných látkách.

„Například z ručně tkané vlny jsem šila varjažský kaftan. Varjagové byli Vikingové usazení v Rusku. Vlna je materiál kousavý, ostrý, ale ty látky tak vypadaly. Oblek je ozdoben hedvábím, které Vikingové milovali. A protože to byli z osmdesáti procent obchodníci, přiváželi si ho například až z Persie,“ dodala další historický poznatek Šabatová.

„Dozvěděly jsme se, že jsme asi i jediná ženská skupina v Evropě. Že to ještě nikoho nenapadlo. Ale není to pro nás jen tak nějaký koníček. Věnujeme se tomu opravdu naplno. Jsou to nekonečné hodiny práce. Jedeme na pět šest akcí během léta, ale připravujeme se na to celý rok,“ dodala žena, která v občanském povolání pracuje jako chemik ve vodárně.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám