Hlavní obsah
Foto: Monika Čapková

Apel a nepochopení

Těžko říci, jaký efekt může mít otevřený dopis prezidenta Václava Klause mladým zoufalcům, potrefeným myšlenkou na demonstrativní sebevraždu. Kdyby však dokázal odradit byť jen jednoho jediného, má cenu nevyčíslitelnou. Navíc je třeba ocenit, že jej Václav Klaus napsal právě toho dne, kdy bylo třeba jej napsat, ani o chvíli později.

Foto: Monika Čapková
Apel a nepochopení

A pokud by náhodou někdo chtěl v této nanejvýš nevhodné souvislosti meditovat o Klausově tendenci k populismu, může zabřednout do spekulací velmi nešťastných, protože smysl a účel toho dopisu čistou myšlenkou zpochybnit nelze.

O čem jedině se dá diskutovat, je způsob a styl, jímž se prezident snaží oslovit lidi, jimž zřejmě nerozumí a ani rozumět nemůže. Volat k odpovědnosti člověka v tom duševním rozpoložení, v němž se rodí myšlenka na manifestační sebevraždu nejbolestivějším možným způsobem, to svědčí o naprostém nepochopení.

Mladí lidé v takové situaci přece právě ve svém činu spatřují nejvýraznější způsob, jakým mohou projevit starost o celý tento svět. Je to samozřejmě výsledek úvah natolik neobvyklých a nezdravých, že je jen málokdo ze šťastnějších lidí může pochopit, ale přinejmenším jejich dopisy na rozloučenou takový záměr vždy dokládají.

Asi nejnešťastnější pasáží prezidentova dopisu je však ten odstavec, v němž svým adresátům vyčítá a vyjmenovává, že přece mají všechny dostupné způsoby sebevyjádření k dispozici a (doslova) kdo chce prosazovat své vidění světa, má nepřeberné spektrum možností a příležitostí.

Jde přece o to, že sice žijeme v nejkrásnějším z možných světů, v němž jsme si tak báječně všichni rovni, že se pan Brown může klidně soudit s firmou General Motors, ale přece jen jakousi shodou okolností páni Brownové zpravidla prohrávají. Jinými slovy, každý má možnost prosazovat své vidění světa, ale ne každý má moc je prosadit. A právě v tom spočívá onen zdroj zoufalství mladých lidí, nadaných či postižených pocitem spoluodpovědnosti za stav zeměkoule: mohou si sice říci své, ale nikdo je neslyší.

Nebudu však Václavu Klausovi podsouvat neochotu to pochopit a nebudu v tom nepochopení hledat cosi jako aroganci. On je prostě jiný, je ztělesněním úspěšnosti, je silný a vyrovnaný a zřejmě není nadán uměním pochybovat. To mu ale nelze vyčítat.

Mnohem lepší by asi bylo, kdyby se podobně jako on pokusily přecitlivělé mladé lidi oslovit vnímavější a citlivější osobnosti, které k nim svým ustrojením mají blíž a jejichž apel tedy může být účinnější. Nikdo z nich se nemusí stydět, že je jejich věčný ideový soupeř Klaus předběhl, rozhodnost je přece zase jeho silná stránka. I navzdory výhradám je tedy třeba ocenit, že byl první, kdo se pokusil.

PRÁVO 4. dubna

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků