Proti novotám však v poslední době sílí kritika z řad matematiků, pedagogů i rodičů. Přestože se metoda začala po školách rychle šířit, nyní se vlna nadšení zastavila.

Podle Hejného metody před šesti lety učilo sedm procent pedagogů, nyní se učí na pětině škol, tedy na zhruba 750 základních školách. Některé však už od moderní výuky upustily, jinde si pro ni nedokázaly získat kantory. Nicméně i sám Milan Hejný připouští, že nutit učitele měnit své postupy nemá smysl. Kvůli výhradám už průkopníci metody vydali letos i nové učebnice.

Když jsem posílal dceru do školy, uměla násobilku. Teď neumí nicotec

Na ZŠ Londýnská v Praze se vyučuje podle Hejného metody už několik let a někteří učitelé ani klasické postupy neznají.

„Pan Hejný u nás na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy působil, a tak mám průpravu už od prváku. Koukali jsme na to jako blázni,“ popsala učitelka prvního stupně Martina Kočová.

Hejného metoda je založena na respektování 12 klíčových principů, které skládá do uceleného konceptu tak, aby dítě objevovalo matematiku samo. Vychází ze 40 let experimentů a prakticky využívá historické poznatky, které se v dějinách matematiky objevují od starověkého Egypta až do dnešních dnů.
Přístup spočívá v tom, že děti společně ve třídě objevují matematiku samy a procvičují si ji na základě dalších předložených úloh. Řeší je a diskutují o nich. Učitel zastává roli moderátora a nepřipravuje děti na řešení typizovaných úloh.

Příprava je náročnější

Podle ní je vidět, že originální přístup budí v dětech o matematiku zájem, což kantora povzbuzuje. A to i přesto, že příprava hodin matematiky i režie výuky je náročnější než klasický postup.

„V běžné výuce učitel přijde a řekne dětem, že se to dělá tak a tak. Základem Hejného metody je, že si na to mají děti přijít samy nebo třeba ve skupině a funguje tam pak ‚aha efekt‘. Posiluje je to i v tom, že jsou ochotny vytrvat a jít za cílem, i když se hned nedopracují výsledku,“ popsala.

„Učitel si musí hlídat, kam se děti ubírají, a poté je návodnými otázkami usměrňovat k řešení. Je třeba jít po podstatě jejich otázek a nápadů,“ dodala.

Milan Hejný na archivní fotografii

Milan Hejný na archivní fotografii

FOTO: Profimedia.cz

Speciální jsou i učebnice. „Děti v nich pracují v různorodých prostředích, která jsou uzpůsobena praktickému životu. Například řeší, jak rozmístit různé tvary parket tak, aby zaplnily celou podlahu. Jindy pracují s hady, sčítají síly koček a myší, pak zase počítají na pyramidě. Dělají stejné počty, ale pokaždé jiným způsobem, a proto je to nepřestává bavit, je jim to blízké a rozvíjejí si představivost a logické myšlení,“ vylíčila Kočová.

Přestože po letech zkušeností už jsou patrné výsledky, vyrojily se i kritické hlasy volající po tradičních postupech.

Testy České školní inspekce žáků pátých tříd sice ukázaly, že žáci vyučovaní podle Hejného metody dosahují mírně lepších výsledků než ostatní, ale představitelé Jednoty českých matematiků a fyziků tvrdí, že děti s alternativním přístupem nezvládají ve srovnání s ostatními základní počty a jsou příliš pomalé.

Dril vs. poznání

Námitky mají i rodiče. „Když jsem posílal dceru do školy, uměla násobilku. Teď neumí nic,“ postěžoval si Právu rozhořčený otec.

Didaktik z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy Jiří Bečvář kritizoval, že „soustavným omezováním procvičování (tzv. drilem), poukazováním na zbytečnost a škodlivost učení (tzv. biflování) nebylo studentům dopřáno získat pocit uspokojení z ovládnutí určitého aparátu“.

Podle Jana Šeda ze společnosti H-mat, která Hejného metodu propaguje, ale není pro porozumění matematice dril tak důležitý.

Důležitější než rychlost je vědět, proč to dělají, a mít z toho radostMartina Kočová, učitelka

„Stává se relativně často, že dítě najednou neumí násobilku. Mají to totiž nadrilované bez porozumění. To, že 3 x 5 je 15, umí jako básničku. Dítě si to snadno zapamatuje, protože na to má kapacitu. Ale když dojde k tomu poznávání, tak reálně neví, co to znamená,“ řekl.

Připustil ale, že jsou děti zpočátku pomalejší: „Ve druhé třídě dochází k tomu, že jsou v základních početních dovednostech pomalejší. Trvá jim to déle, protože se to nedrilují, ale v páté třídě se rychlost srovnává.“

Odmítl i spekulace, že metoda není pro každého a některým dětem vyhovuje klasický přístup. Podle něj má jeho společnost pozitivní ohlasy jak z Jedličkova ústavu, tak z Menzy ČR.

A také má pochopení pro rodiče, kteří jsou většinou z alternativy na rozpacích. To potvrdila i Kočová.

„Rodiče jsou ze začátku trochu vykulení, ale nakonec pochopí, proč to tak děláme. A děti je to pak učí, takže i proto je to tak baví,“ uvedla.

A s tím, že děti neumějí násobilku, jako když bičem mrská, si hlavu nedělá. „Důležitější než rychlost je vědět, proč to dělají, a mít z toho radost. Pak je pro ně matematika přirozená záležitost. A ony do toho nakonec proniknou. Zjistí, že násobilka je ve skutečnosti sčítání, ale skrz násobilku si usnadňují práci,“ dodala.