Hlavní obsah

Děti ovládají počítače, ale vylézt na strom nebo přibít hřebík je pro ně exotika

Právo, Jiří Vavroň

Hrábě jsou exotickou pomůckou, přibít hřebík je problém pro patnáctiletého kluka. Pro řadu jeho vrstevníků představuje rozhodnutí, zda při mytí auta začít střechou či pneumatikami, rébus. Manuální zručnost, fyzická zdatnost a technická obratnost obecně se u českých dětí snižují, shodují se učitelé a vychovatelé. S výjimkou ovládání počítačů, notebooků a mobilů, dodávají.

Foto: Novinky

Děti se učí pracovat rukama.

Článek

„Šikovných dětí, které se umějí postavit k práci, ubývá, stejně jako je menší obratnost a pohybová schopnost a fyzická výdrž, což je možné vysledovat už od mateřské školy,“ potvrzuje na základě mnohaletých zkušeností učitelka Helena Plechatá.

„Záleží na tom, jak jsou děti vedeny z domova, co doma dělají rodiče a co po dětech požadují. Jak to vypadá v rodině, to pozná učitel velmi snadno podle toho, jak se kdo umí k práci postavit při technické výchově, při dílnách,“ řekla zástupkyně ředitele ZŠ a MŠ Ústavní v Praze 8 Marie Gebauerová.

Ubývá dospělých, kteří si jsou sami schopni něco opravit, předělat, vyrobit
Jaromír Kolář, ředitel SOŠ a SOU

Podle Andrey Troníčkové z Pedagogicko-psychologické poradny v Pardubicích se na obratnosti a schopnostech dětí projevuje i to, že příliš nezaměstnávají ruce, mají málo příležitostí pro spontánní hraní, pohyb i tvořivé prožívání v přírodě.

To má svoje důvody, doplňují sociologové. Rodiče se bojí pouliční kriminality, příliš hustého automobilového provozu, drog, různých problémových part. Navíc nechat děti jen tak někde pobíhat v přírodě může znamenat koledovat si o nahlášení na úřadech.

„Děti nejsou zvyklé tolik pomáhat jako dříve. Dnes se spíše věnují sportům a koníčkům. Je to důsledek změny životního stylu. I domácí spotřebiče jsou sofistikovanější, do dnešního auta se už neodvažuje podívat ani automechanik. Jiný je i život rodičů, běžné činnosti už nejsou běžné, kdo dnes peče, vaří, háčkuje, opravuje šaty, boty? Děti prostě nemají příležitost se naučit být šikovné,“ uvedla Plechatá.

„Ubývá dospělých, kteří si jsou sami schopni něco opravit, předělat, vyrobit. Manuální zručnost se tak logicky snižuje u potomků,“ doplnil pro Právo Jaromír Kolář, ředitel SOŠ a SOU v Sušici.

Současně se zavírají nůžky mezi technickou a manuální zručností mezi mladými z města a vesnice. „Kluci i holky z venkova měli lepší předpoklady i technickou a manuální zručnost, což už dnes automaticky neplatí,“ dodal.

Učitelé i rodiče se ovšem často musí vypořádávat s námitkami, proč se něco učit, když si vše vyhledám na Seznamu či koupím.

Nezastupitelní prarodiče

Děti společně se svými biologickými rodiči tráví v některých rodinách příliš málo času, ubývá společných činností i společně tráveného času, takže se od nich nic nenaučí. Řada rodičů zase v dobré víře přenechá výchovu kroužkům a volnočasovým aktivitám, které jim vybere a zorganizuje. Mnozí rodiče zase dítě usadí před televizi, aby měli volno. Dítě tak často sleduje realitu stylizovanou na televizní obrazovce nebo na monitoru počítače, a tu navíc přijímá pasivní formou.

Za to, že děti ještě poznají krávu, umí shrabat trávu či smontovat poličku, proto spíše vděčí prarodičům, říkají dětští psychologové. Pobyt dětí u prarodičů se tak stává paradoxně jedinou možností setkat se s přírodou, možností odkoukat něco fortelu při běžných domácích pracích, při práci na zahradě, v dílně.

„Děti přitom pracují rády, i když s chybami, je vidět, že je to baví. Většina malých dětí přece pomáhá rodičům velmi ráda. Je to sice pro rodiče pomalejší, pracnější a mnohdy s nejistým výsledkem, ale dochází k tolik důležité komunikaci a ke společnému prožívání,“ poznamenala Gebauerová.

Reklama

Výběr článků

Načítám